Vedení pražského magistrátu v posledních dnech opět ukázalo, jak bravurně ovládá taktiku neférového boje. Pražští radní totiž učinili několik rozhodnutí, které prokazatelně oslabují roli opozice a tím pádem jdou zcela proti proklamované transparentnosti koalice ODS a TOP 09. Jedná se především o odvolání Miloslava Ludvíka (ČSSD), jediného zástupce opozice, z dozorčí rady dopravního podniku. Stejně kriticky pohlížíme na zrušení výběrového řízení na agenturu pro výběr nového ředitele téhož podniku a jmenování Vladimíra Licha na toto místo bez výběrového řízení. Obě rozhodnutí považujeme za arogantní chování koalice, za kterým se pravděpodobně skrývají záměry nerušeně dopravní podnik rozprodat či zprivatizovat.
Oba kroky narušují stabilitu podniku a argumentace primátora Svobody hájící tyto akce je více než chabá. Opozice měla vždy v dozorčí radě svého zástupce, a to i za jednobarevného vládnutí primátora Béma. Svobodovo prohlášení o „tlaku sociální demokracie“ a „zužování prostoru pro rozhodování“ za přítomností člena ČSSD v dozorčí radě jen přispívá ke spekulacím o netransparentnosti řízení dopravního podniku a o pochybných krocích, které koalice v podniku uskutečňuje či do budoucna plánuje. Pokud tedy chceme hovořit o nějakém tlaku, tak je více než patrné, že ten přichází přesně z opačné strany. Nejprve vynucená rezignace Miloslava Ludvíka na funkci předsedy dozorčí rady po listopadovém magistrátním puči, nyní jeho odvolání z rady jako takové.
Druhým do očí bijícím koaličním počinem ve vztahu k dopravnímu podniku je výběr jeho nového ředitele, k jehož způsobu vyjádřila kritiku jeden ČSSD, ale přidávají se i odborové organizace. Veřejnosti a dokonce i některým radním neznámý Vladimír Licha se stal od prosince loňského roku v pořadí již třetím prozatímním ředitelem podniku. Tedy v případě pana Licha se přesněji jedná o pozici „krizového manažera“, který podnik může vést až po dobu dvou let. Záhadou zůstává, proč dopravní podnik, který se dle předběžné účetní uzávěrky pohybuje v plusových číslech, nutno dodat, že poměrně vysokých, potřebuje právě krizového manažera namísto transparentně vybraného stálého generálního ředitele. Opět se tu otevírá prostor pro spekulace o pozadí tohoto koaličního kroku.
Ve světle posledních událostí a dalších stále se vynořujících afér v souvislosti s Dopravním podnikem hl. m. Prahy nelze než pochybovat o důvěryhodnosti současného vedení pražského magistrátu a skutečném plánu a motivech, které uskutečňují pomocí těchto kritizovaných rozhodnutí. Je více než jasné, že očista magistrátu od předchozích vedení se nekoná a směle se pokračuje v zajetých kolejích, které tolik let „tak dobře fungovaly“.
