Hrozně rád běžkuju. Zajedu na hory, nasadím běžky a jedu. Kolem zasněžená krajina, klid, pohoda. Pod nohama bílo, sníh praská a drobné vločky odletují za lyžemi. Letos mi toho bylo dopřáno i v Praze. Ukázalo se, že Praha už může být po kritice od Nohavici připravená na kalamitní 3cm přívaly sněhu, ale přidejte pouhou nulu a nejde to. Za to to místo toho klouže.
Když jsem se v neděli ráno probudil, měl jsem pocit, že jsem se nějakým zázrakem ocitnul v Krkonoších. Za tou značkou „povinná zimní výbava“. Nazul jsem sněžnice a vyrazil pro rohlíky. Po cestě jsem ze závěje vytáhl ratlíka, se kterým si jeho panička vyšla na vycházku. Kolem mě projely sáně tažené psím spřežením... Ano ano, tady už si opravdu realitu trochu přikrášluji. Ale věřím tomu, že řidič oktávky, která kolem mě projela, by ji vyměnil za sáně a tažné psy hned. Určitě by to pro něj bylo v tu chvíli příjemnější, ale i bezpečnější.
Místo toho mu ale sníh odletoval od kol – bohužel ne jako v případě běžek po vločkách, ale po hrudkách. A když se vám podaří rozjet, tak si můžete vyzkoušet nejen ralley letní gumy, ale také ralley zimní gumy, protože ani ty leckde v Praze na uježděném sněhu nebo v kolejích rozjetého sněhu nepomáhají udržet auto na tom místě, na kterém chcete vy.
Ano, nejrozumnější by bylo nevyjíždět. I já jsem se tomu chtěl vyhnout. Jenže to by děti nesměly stát u okna, skákat radostí a křičet: „My chceme do pořádnýho sněhu, tatí.“ A tak si řeknete, že třeba nebude tak zle. Odmetete 40 cm vrstvu sněhu z auta, děti naskáčou s manželkou dovnitř a jede se. Že to bude klouzat u vás v jednosměrce, kde denně projede 10 aut, to chápete. Že to bude klouzat v sousedních ulicích, které jsou na tom podobně, to taky. Ale čekáte, čekáte na ten pocit bezpečí, který se dostaví, když s autem vjedete ze sněhu nebo ledu na mokro. Háček je, že to tento víkend v Praze nebylo možné téměř nikde.
Nakonec jsme s dětmi dojeli jen na Jižní Město. Kunratický les naštěstí jejich touhu po „pořádným sněhu“ ukojil.
Uvažuju o tom, že bych si koupil sněhové řetězy a nejen si je půjčoval, když jedu do hor. Bojím se ale, že jejich zakoupením sníh z Prahy vyženu a nebudeme se moct s dětmi koulovat v nejbližším parku, ale skutečně až v Krkonoších.
Nicméně, když jsme projížděli městem, zarazila mě především jedna věc. Jak je možné, že někde byl sníh uklizen téměř perfektně, zatímco jinde bylo vidět na chodnících je stopy běžkařů? Proč třeba na náplavce u Mánesu, kterou spravuje soukromá firma, bylo jen mokro, ale na chodníku nad ní bylo skoro půl metru sněhu? Proč se nedokáže město vypořádat s městem stejně efektivně, jako soukromníci?
