Uplynul rok 2010 a Václav Klaus opět promluvil z televizních obrazovek k občanům naší republiky. Prezidentské projevy nebyly nikdy v historii oním anglicky zvaným must-see pořadem, za dob Václava Havla však byly alespoň příležitostí k zamyšlení a opravdovému zhodnocení uplynulého roku. Od roku 2003 se prezidentské novoroční projevy stále více stávají, samozřejmě vinou Václava Klause, neuvěřitelným mixem kontroverzních neoliberálních myšlenek a ješitnosti jednoho politického dinosaura. Pro normální občany stávají pouhou zvukovou kulisou pro novoroční obědy – slova Václava Klause se jim v průběhu let zcela odcizila. Letošní novoroční projev stávajícího prezidenta byl toho důkazem.
Pravicoví představitelé naší země tento projev očekávali s pochopitelnou nejistotou. Případné „pokrytí“ připravovaných asociálních reforem prezidentem Klausem by mohlo alespoň na nějakou chvíli zastavit klesání popularity současného kabinetu. Očekávání Nečasových ministrů naplnil Klaus bezezbytku. Podpořil reformní úsilí současné vlády, které je však ve skutečnosti pouhým návratem do světa tvrdého a nelítostného kapitalismu, nikoliv posunutím společnosti vpřed, a vystoupil zcela v rozporu se svými názory na svobodu pohybu pracovních sil proti českým lékařům, kteří hrozí masivním odchodem do zahraničí. Sečteno a podtrženo, Václav Klaus se stal plnohodnotnou součástí Nečasova kabinetu, jedním z garantů vlády, jejíž politika má vést k zpomalení hospodářského růstu, ožebračení státních zaměstnanců, zejména pak těch, kteří by si zasloužili naopak daleko lepší platové ohodnocení, než měli před reformami – kupříkladu hasičů, policistů a lékařů. Václav Klaus podpořil kabinet, který sebe sama nazývá protikorupčním, nehledě na to, že se provalila tak mohutná korupční kauza, která by ve vyspělých demokraciích vládu okamžitě smetla.
Václav Klaus v projevu vítá konec permanentní předvolební kampaně, která v minulých letech paralyzovala politickou scénu a možnost dialogu. V tom s prezidentem souhlasím – má pravdu v tom, že nevraživost mezi stranami přerostla zejména v letech 2008–2009 únosnou mez. Nechápu však, proč o několik vět dále Klaus varuje naší zemi před stejným osudem, jaký potkal Řecko. Strašení tímto jihoevropským státem a jeho ekonomickými a hospodářskými problémy patří na předvolební plakáty Petra Nečase, slyšet tento lživý argument podporující bezhlavé škrtání a šetření na nízko a středně příjmových vrstvách bylo pro mě skutečným šokem. Zásadně nesouhlasím s Václavem Klausem v tom, že kroky současné vlády by musela provést jakákoliv vláda, které by občané ve volbách projevili důvěru.
Václav Klaus je skutečným králem naší politiky. I jeho skalní odpůrci musejí chtě nechtě uznat, že se na panteonu naší politické scény jen těžko najde podobný dinosaurus, který v životě vystřídal tolik funkcí a zažil tolik krizí a vyšel z nich jako vítěz. To, že je otec zpackané kupónové privatizace, faktický bílý kůň rozkradení české ekonomiky v 90. letech a premiér, jenž musel rezignovat kvůli masivní korupční kauze v roce 1997 dnes stále v čele žebříčku popularity, je toho důkazem. Václav Klaus i nadále rozdává moudra o spáse české ekonomiky a stává se garantem dohody mezi stranami protikorupční koalice.
Novoroční projev Václava Klause z 1. ledna 2011 nebyl jenom prezentací jeho kontroverzních názorů. Vzhledem k minulosti našeho prezidenta a jeho chování ve vztahu k vládnoucímu Nečasově kabinetu byl tento novoroční projev více než kdy jindy výsměchem všem občanům českému státu.
