Slyším dnes ve zprávách, že do parlamentu míří návrh zákona, který přikazuje rodičům nevlastních dětí – tedy adoptovaných, aby těmto dětem před nástupem do školy oznámili, že jsou adoptované. Dosud to bylo tak, že adoptované děti se to nějakým přirozeným a možná i náhodným způsobem někdy dozvěděly buď od rodičů nebo od někoho jiného.
A to se zřejmě nějakým pedagogickým odborníkům nelíbilo a vytvořili návrh zákona. Teď se to octne v parlamentu, kde většina poslanců tomu nerozumí nebo je jim to jedno, a tak podle hesla „není to nic proti ničemu“ zvednou ruku pro. Zákon prý umožní dětem, až dospějí, žalovat své rodiče, že jim včas neoznámili, že jsou adoptované.
Já nevím, jestli vůbec mám tuto pitomost komentovat. Jenomže takových zákonů od rádoby odborníků je stále víc. Asi proto, že je hodně oněch odborníků, zřejmě zaměstnaných v nějakých výzkumných ústavech financovaných ze státního rozpočtu, takže si dovolím to rozvést.
Nějaký adoptovaný osmnáctiletý nebo osmnáctiletá se rozhádá s rodiči, což je v tomto věku celkem obvyklé, a najednou ma na rodiče klacek. Bude je žalovat za nějakou duševní újmu, protože mu neřekli o jeho původu, i když mu to třeba řekli. Aby k takové žalobě nedošlo, budou si muset nechat rodiče podepsat od šestiletého tvora, že mu jeho původ ozřejmili. Řekněme, že šestiletý už umí psát a podepsat se. Nebude-li mít soud takový dokument, bude rozhodovat v situaci tvrzení proti tvrzení. Soudům přibude práce a chudákům rodičům starosti.
Politikové a „odborníci“ se čím dál tím víc pletou do přirozeného chodu věcí, který obvykle vyřeší problémy, nemoci, ekonomické krize, konflikty atd. lépe.
