Takzvané konkurenční výhody a dotace

  Nepůsobí na mne dobře, když slyším naše politiky žvanit o konkurenčních výhodách a o tom, co se musí udělat, aby je náš stát měl. Protože dělají pravý opak. Zavádějí v našem státě konkurenční nevýhody. Hlavní konkurenční nevýhodou z moci státu jsou daně, daně v nejrůznějších podobách – z příjmu, z nemovitostí, darovací, a všechny ty poplatky státu, které se ani daněmi nenazývají, například cla. To vše obírá občany a podnikatele o peníze, které by mohli proměnit ve skutečnou konkurenční výhodu podle informací, které mají jen oni a stát o těchto informacích neví a vědět nemůže.

    Politikové  zdůvodňují konkurenční výhody mimo jiné potřebností investičních pobídek, šrotovného, dotací, například zemědělcům, a podobně. Dotace zemědělcům jsou prý nezbytné, protože by naši výrobci ztratili konkurenční výhodu před zemědělci v zemích, kde jsou dotace poskytovány. V Německu, ve Francii a jinde jsou prý zemědělci mohutně dotováni, takže jejich výrobky jsou levnější a vytlačily by z trhu výrobky našich zemědělců, kteří by tím pádem zkrachovali a následně by ti cizí zemědělci zvedli ceny a my bychom na nich byli závislí,protože určité výroby v zemědělství nelze obnovit ze dne na den.

 Tato tvrzení vypadají na první pohled logicky, jsou to ale polopravdy. Podívejme se na to podrobněji.

1. Aby byly peníze na dotace, musí se sebrat jiným výrobcům a způsobit jim tak konkurenční nevýhody. Při tomto přerozdělování se značné procento vybraných daní ztrácí v bezedné tlamě státního molochu. Takže suma sumárum konkurenční nevýhody jedněch převáží nad výhodami druhých.
2. Naši spotřebitelé mohou využít levných dotovaných výrobků ze zahraničí. Zahraniční dotace jsou výhodou pro naše kupující. A naopak naše dotace jsou výhodou pro zahraniční kupující.
3. Zemědělci, kteří jsou závislí na státní dotacích, se nenaučí využívat jiných možností na zvýšení produktivity. Napadá mne třeba, že mohou budovat sklady a nakupovat a uskladnit levné dotované zahraniční produkty, nedávno například cukr, pšenici – vše, co se dá koupit levně a uskladnit. Tyto zásoby jim mohou pomoci obnovit výrobu až se zvýší ceny potravin. Není nutné, aby se do toho pletl stát.  Jak zní to přísloví o Daliborovi, který se naučil housti?
4. Stát se do toho rád plete. Politikové se bojí, že výrobci, kteří budou mít potíže, se budou bouřit, demonstrovat a konec konců je nevolit. Přerozdělování a dotace umožňuje korupční financování politických stran i jednotlivých politiků.

   Politikové ( například Jan Švejnar, který už přestal být ekonomem a míří do politiky) také rádi mluví o investicích do vzdělání, protože prý vzdělání je konkurenční výhoda. Obecně to zní dobře, zvláště učitelům, protože ti od toho očekávají zvýšení mezd. Jakoby vyšší mzdy učitelů zaručovaly jakousi vyšší vzdělanost.  Ale tak to není. Do vzdělání investují jednotlivci. Každý ví, co by chtěl a na co má. A  jednotlivci si  připlatí na dobrého učitele a budou se vyhýbat učitelům špatným. Stát omezuje investice jednotlivců do vzdělání tím, že jim krade peníze různými daněmi, jak  řečeno výše.

   Ke zvýšení konkurenceschopnosti je tedy třeba zrušit dotace a všemožné přerozdělování a snížit  daně.