Spontánní záležitosti...

Pořád  nás někdo chce řídit a vládnout a určovat, kam máme jít a pomáhat a podporovat a zakazovat, a plánovat a rozdělovat a přerozdělovat a léčit a předpisovat a povolovat, k čemu žádné povolení nepotřebujeme.

   Když  něco nemá cíl, děje se neřízeně, samo od sebe, říkáme, že se to děje spontánně. Spontánnost dění má svůj půvab. Naplánovanost je nudná – vzpomeňme si, jak si onen mladý muž ve filmu Konec básníků v Čechách (hrál ho myslím Oldřich Navrátil) naplánoval rok po roce svůj život, kariéru, manželství, děti, dokonce zahraniční dovolenou v Jugoslávii…nadšený z toho byl jen on sám, jak si to pěkně vymyslel. Naplánovanost v sobě nemá život, je to šeď a nuda. Někdo něco vymyslí, a doufá, že to bude žít. Jenže ono to nežije, nebo jen přežívá díky námaze a investicím, které tomu někteří lidé věnují. Podívejte na umělé jazyky, jako je esperanto. Esperanto, domnívám se, vzniklo z velké ambice dohodnout se na jednotném jazyku. Jak by se lidstvu ulehčilo, kdyby všichni mluvili jedním jediným jazykem!

  Jenomže to nejde. Jsou věci, kterým je nejlépe ve spontánnosti, které nikdo nevymyslel a nenaplánoval, které neměly žádný cíl a nikdo je nereguluje v jejich vývoji. To je  třeba živý jazyk. Ale třeba i morálka a pravidla chování. Ty se liší v různých pospolitostech jako se liší jazyky. Když si někdo vymyslí morálku pro všechny, je to šeď, nuda, mrtvola.

   Evropská unie, vymyšlená seshora pro všechny, je něco podobného jako esperanto. Václav Havel si myslel, že to půjde vylepšit:  „Četba všech dokumentů ES i EU mne totiž přesvědčila o tom, že to je nesmírně složitý a nepřehledný balík, samé administrativní ptydepe, kterému rozumí jen profesionálové, nikoli občané.“ (V.H.: Prosím, stručně – lze stáhnout z webu knihovny V.H.)

  Havel navrhoval to zjednodušit, ale od doby, kdy o tom uvažoval, nastal pravý opak. Evropská unie má čím dál víc nepřehledných předpisů a její umělé udržování stojí čím dál víc peněz. Neživé věci se musí udržovat penězi a mocí.

  Komunismus je dobrý, jen je třeba ho vylepšit, myslelo si za komunismu mnoho lidí. (Někteří i dnes.) Jenže komunismus také nevznikl spontanně, byl vymyšlen jako krásná idea. Musel být udržován mocí. 

  Myslím, že je dobré životní pravidlo: Neplést se do věcí, které probíhají spontánně, samy od sebe, bez cíle, neřízeně. V tomto ohledu třeba medicína se podle mne příliš plete do spontánních a složitých dějů v lidském těle. Je na to i pěkné přísloví.

  Vlády zemí včetně naší  vlády si myslí, že je jejich úkolem se plést do všeho možného, co by se však mnohem lépe, k větší spokojenosti  jejich občanů, dělo bez vládních zásahů a regulace - kdyby se tomu nechal spontánní vývoj. Mám dojem, že si lidé neuvědomují, že nejen zákazy, ale i podpory a různé pomoci jsou regulací. Každá dotace je podpora jednoho na úkor druhého. Je to zásah do sponntánního vývoje. Nelíbí se mi, když  se vážení občané posmívají „neviditelné ruce trhu“, a vlastně trhu nerozumí. Říkají, že neviditelná ruka trhu všechno nevyřeší.  Spisovatel Alex Koenigsmark má na blogu rádoby vtipné foto, jak ho dusí neviditelná ruka trhu. Václav Havel píše(Prosím, stručně): „Všechno měla zařídit„neviditelná ruka trhu“, ale jsou věci, které ona prostě zařídit nemůže, ba řekl bych, že tato slavná neviditelná ruka je občas schopna páchat i velmi viditelné zločiny.“

  Asi by se patřilo, aby Havel napsal,  o jaké zločiny oné ruky jde. Je ovšem pravda, že spontánní procesy na neregulovaném trhu nevyřeší všechno, všechny lidské těžkosti a maléry. Také je pravda, že na trhu mohou vzniknout velmi viditelné „zločiny“, jak píše Havel.  Spontánní procesy nedělají dobro pro každého.  Jenomže je také pravda, že ani regulovaný trh nevyřeší všechno a že i na regulovaném trhu mohou vzniknout pěkně viditelné zločiny. Dnes je trh regulovaný a lidé nadávají na zločinnost politiků a korupčníků a klientelismus …  Ale hlavně:  na regulovaném trhu se kazí dobro ze spontánního trhu: na spontánním trhu  se nejlépe  vytváří cena a  nejlépe alokují zdroje.  A to je dobro ne pro boháče, ale pro všechny. Nikdo to nemusí řídit a určovat, kam se to má pohybovat.  (Kdo to neví, měl by se přiučit z učebnice ekonomie.)

  Spontánně se vytváří  i pravidla správného chování. Lidé je dodržují nebo nedodržují, ale vědí, že platí. Takže i soudcové to vědí. Ta pravidla je často obtížné formulovat do obecných psaných zákonů, což ale nebrání tomu, aby soudce v konkrétním případě mohl rozhodnout co je správné. Nepotřebuje k tomu tzv. zákonodárce, kteří ho nutí, aby rozhodoval podle jejich tzv. zákonů. Ty zákony patří zrušit a nechat soudce soudit bez nich. A tu si opět vzpomínám na Václava Havla, který už ve svém „slavném“ rudolfínském  projevu si stěžoval, že je příliš mnoho zákonů a předpisů, ve kterých se nikdo nevyzná.

   Věřme víc spontánnosti!