Kamennému slůněti na Králickém Sněžníku je už přes osmdesát let. Králický Sněžník je sice rozlohou malé pohoří, přesto je Králický Sněžník třetím nejvyšším pohořím České republiky.
Nejvyšším vrcholem celého pohoří je stejnojmenný vrchol Králický Sněžník (1 424 m), na který lze vystoupit z řady směrů. Ke svému jménu přišel tento Sněžník díky blízkosti města Králíky a sněhové pokrývce, která se na vrcholu drží až 8 měsíců v roce.
Kamenná plastika slona působí pod vrcholem Králického Sněžníku, ve více než třinácti set metrové výšce, tak trochu exoticky. A nese stopy drsného podnebí. Jak by také ne, vždyť do kraje pod sebou shlíží už přes osmdesát let.
Socha slona se stala symbolem Králického Sněžníku. O její historii ale existuje velmi málo dochovaných materiálů. Vznik plastiky souvisí s existencí tzv. Lichtenštejnovy chaty, ze které dnes zbyla jen hromada suti.
Od roku 1922 v ní působil hoteliér Oskar Gutwinski, bývalý zubní lékař ze Šumperka. Byl to nejen velký znalec hor a propagátor lyžování, ale také osvícený člověk. Jeho horský hotel se stal centrem turistiky a zároveň centrem kulturního a společenského života. V chatě se scházela skupina mladých umělců a literátů, v čele se šumperským rodákem Kurtem Halleggerem, členem pokrokové skupiny Pražská secese, která se pokoušela na kulturním poli sblížit Čechy a Němce v Československu.
Při svých setkáních a večerních posezeních si umělci oblíbili tehdy populární melodickou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“ (In Jeschental da blüht der Flieder). A právě podle ní si dala skupina název „Jescher“ a jako svůj symbol si vybrala šeřík. Později ale svůj nápad umělci poopravili - proč mluvit o Ještědu, když se scházejí na Králickém Sněžníku? Při nějaké příležitosti si všimli, že když kýchá slon, zní to jako „ješ“. Jméno si tedy ponechali, ale nadále ho odvozovali od kýchání slona. Toho přijali jako svůj symbol a vítali se pozdravem „ješ“.
V roce 1932 se slavilo desáté výročí vzniku skupiny „Jescher“. A právě při této příležitosti vznikla socha slona. Autorem návrhu byla sochařka Amei Halleggerová, realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách.
V časech poválečných Lichtenštejnova chata chátrala a nakonec byla v roce 1971 stržena, takže socha slůněte je dnes už jedinou připomínkou prvorepublikové turistické éry na Králickém Sněžníku.
Slon shlíží směrem ke Starému Městu pod Sněžníkem a Hanušovické vrchovině. Dobře viditelné jsou hřebeny Hrubého Jeseníku. Jižním směrem se klene rameno Podbělského hřbetu, Slamník s lyžařskými sjezdovkami a obcí Dolní Morava. Více západním směrem se nachází Malosněžnický hřbet s horou Klepáč.
