Za první světové války tu vzduchem svištěly kulky v bojích o italsko rakouskou hranici. Dnes patří skalní masiv Drei Zinnen nebo li Tre Cime kompletně Itáli a láká turisty z celého světa.
Magické skalní zuby ční do dálky a symbolizují nespoutanou krásu Dolomit. Ten nejvyšší, prostřední, je vysoký bez metru tři kilometry. Společně s Marmoladou je Tre Cime di Lavaredo pravděpodobně nejznámějším vrcholem celých Dolomit. Jedná se o tři ostré špice blízko u sebe.
Ferrata Toblinger Knoten
Jde o výstup zajištěnou cestou na Toblinger Knoten 2617 m.n.m. O vybudování prvních pozorovatelen a bojových postavení na vrcholu Toblinger Knoten se v době první světové války zasloužil známý polní kurát rakouské armády, právě podle něho je dnes pojmenován rekonstruovaný chodník normální cesty.
Na jaře 1917 pak začali rakouští ostřelovači se stavbou žebříkové cesty skalními komíny na severní straně. Tento průkopnický čin dodnes připomínají mimo jiné čtyři historické dřevěné žebříky i původní skoby. Výstupová cesta byla před lety nově zajištěna a dnes je tento extrémně vzdušný výstup opravdovou lahůdkou pro všechny zkušené vyznavače „Via Ferrat“ a „Klettersteigů“.
Kletersteigy Paternkofler a Innerkofler
U chaty Dreizinnenhütte se nachází velmi zajímavé na sebe navazující ferraty Paternkofler a Innerkofler. Jedná se o vojenskou cestu, která vede z velké části uvnitř skálního hřebenu (čelovka je docela žádoucí) a jsou na ní krásné výhledy na Tre Cime především z oken vytesaných do skály. Ferrata společně s nástupem z parkoviště u Tre Cime je těžká hlavně svoji délkou, ale občas jsou zde také namáhavé nebo vzdušnější úseky cesty.
Startujeme u chaty Lavaredo a vystoupáme k sedlu odkud se poprvé otevírá výhled na tři majestátní štíty. Dál vyrážíme vzhůru ke stěně hory Paternkopfel čí italsky Monte Paterno. Je to štít s pohnutým osudem. Za první světové války tu bojovali Italové proti Rakušanům o vládu nad touto příhraniční oblastí. Přitom zde do skal vyhloubili síť tunelů, jeskyní a střílen, které se zachovaly dodneška.
V nevlídném horském počasí to musela být strašná dřina. Zastavujeme u jednoho ze starých vojenských tunelů. Tady začíná naše dobrodružství, nasazujeme helmu a lezecké úvazy s karabinami. Nezbytná je čelovka, abychom se v tmavém tunelu nepřerazili.
Už samotný výstup do sedla Gammscharte dal zabrat. Ale zde ve výšce 2. 650 metrů začíná vrcholová část ferraty. Rezavé dráty smotané pod skalou připomínají dávné boje. Při pohledu na majestátní stěny kolem se až tají dech. Postupně se vydrápeme až pod vrcholek, odkud již vede nezajištěná cesta. Ve výšce 2. 744 metrů se na Paternkopfelu tyčí kříž připomínající místního rodáka Seppa Innerkopflera.
Legendární horský vůdce tu se svými druhy za 1. světové války vytvořil vojenský oddíl a snažil se dobít vrchol okupovaný Italy. Ti na něj podle jedné verze shodili kameny, podle jiné ho zastřelili. Po mimořádné chvíli na vrcholu sestupujeme do údolí a tím končí naše skalní vojenské dobrodružství.
