Aneb, jak jsme se "přichomejtli" k extrémnímu vytrvalostnímu závodu na inlinech " 24 Hodin Kolem Olešné" a byli na bedně. Jako BEZSTAROSTNÁ JÍZDA jsme za 24 hodin najeli 481 km.
Další ze série adrenalinových závodů horolezce Libora Uhra, konaný na okruhu kolem přehrady Olešná, který je specifický technicky rozdílnými úseky. Najdeme tu stoupání s dlouhým sjezdem, rychlostní rovinky, zatáčky všech poloměrů, technický úsek, který prověří bruslařské umění a v neposlední řadě krásné vyhlídky na panorama Beskyd, které zvlášť při západu a východu slunce vypadají majestátně.
Cílem závodu je dosažení co možná největšího počtu ujetých okruhů (km) ve stanoveném limitu 24 hodin. Člen týmu, který je na trati a neodpočívá v depu, nesmí využít jakoukoliv pomoc v postupu. Je odkázán pouze na své vlastní fyzické a psychické síly. Jakákoliv cizí pomoc na trase znamená diskvalifikaci celého týmu.
Startovní výstřel a všichni běžíme nazout brusle. Startujeme totiž bosí, bez bruslí, ty jsou na druhé straně tratě. Po startovním výstřelu musíme co nejrychleji vklouznout do bruslí, dobře je upnout a teprve poté vyrazit na trať. Daří se. Střídání členů týmu je zcela ve strategii týmu. Není stanoven žádný limit, maximální počet kol nebo doba, po kterou může být závodník bez vystřídání na trati.
My, dokud jsme čerství volíme střídání po kole, abychom udrželi rychlost. Kluci jsou dost rychlí a tak se nemůžu ve svých pauzách moc vzdalovat od dráhy. Předávku máme nacvičenou bezpečně, už žádné pokusy s "vystřelením" partáka za zadek:o) Dobu, kdy zrovna nejsem v závodě a mám čas na odpočinek, trávím s jídlem. Hi.
V parném dnu jdou na občerstvovačce nejvíce na dračku melouny. Pořadatelé jich pro závodníky koupili téměř tunu. Další půl tuny zahrnují jablka, banány a pomeranče. K zakousnutí jsou i tatranky a müsli.
Za světla si člověk trasu maximálně užívá. Je tady pár "profíků", kteří moc neberou ohledy na ostatní a naprosto svou rychlost nesnížují ani na předávce. Tím nám trochu způsobují vrásky na čele. Ale pořadatel jim trochu ztížil situaci umístěním balíků slámy na část trasy před předávkou.
Tzv. "šikana", která zpomaluje závodníky před předávací zónou. Asi dvě hodiny jsme si zvykali na „zpomalovací retardér“; při rychlém vjetí do šikany třetí – čtvrtý balík každého ztrestal, došlo i na pár pádů. Pak už se šikana závodníkům vryla pod kůži a do předávací zóny vjíždějí všichni v odpovídající rychlosti.
S přibývajícími hodinami a ujetými kilometry závodníky začaly trápit zejména otlaky a bolesti kolen a zad. Někteří z nich právě z tohoto důvodu ze závodu odstoupili. Začíná se stmívat a tak nasazujeme čelovky a povinné červené blikačky.
Tma a jízda za svitu čelovek dává závodu další rozměr. V areálu depa je už výrazně klidněji. Některé týmy volí pro noc taktiku delších intervalů výměn, jiné však nekompromisně drží ostré tempo a střídají se po každém okruhu. Spolu s vyhlášením povinné noční výbavy rozmístili pořadatelé na trase kolem přehrady Olešná 10 blikaček. Závodníky upozorňují na nebezpečná místa. Při pravidelných kontrolách však pořadatelé zjišťují, že lapkové nikdy nespí a blikačky mizí...
I my už střídáme v delších pásmech a tak mám minimálně 2 hodinky na spánek. Samozřejmě jen teoreticky, protože atmosféra závodu a adrenalin tělu bohužel neumožňují přejít do klidového režimu.
K ránu hlásí záchranáři také několik případů předávkování magnesiem, které běžně potlačuje křeče z přepětí. Když se ale člověk předávkuje, tak prý naopak křeče podpoří.
Svítání vlívá závodníkům do žil nové síly. Většina z nich si přes noc naordinovala alespoň hodinový odpočinek. S ranním rozbřeskem je ale trať opět zaplněná a bruslařští konkurenti začínají nasazovat i svižnější tempo.
Naše "Bezstarostná jízda" se znovu a znovu předhání s ostravským týmem Tereli, kterým nechceme darovat nic zadarmo. Obzvláště, když se dozvídáme z předběžných výsledků, že bojujeme o 1. místo. Tohle vědomí nám přidává na síle a tak do posledních kol dáváme maximum ! Nestačí to a tým Tereli nás dává o 1 kolo. Gratulujeme jim, byli to super hecíři. Trochu nás mrzí, že rozdíl je tak nepatrný, ale o tom to je.
Závod zhodnotil i sám organizátor. "Jako sportovec jsem totálně zničený. V pondělí se asi nepostavím, možná i dříve, až odezní brufeny, kterých jsem na konec závodu snědl asi pět," řekl Libor Uher s tím, že jej ku konci začaly trápit i plotýnky. „Ten předklon pak byl utrpením." (Nutno podotknout, že narozdíl od našeho 4řčlenného týmu, on střídal po celých 24 hodin, pouze ve dvou a na trase tak trávil daleko více času). Tak zase za rok.
Video pořadatele: https://www.youtube.com/watch?v=zbfZ_cOEcT8&feature=youtu.be
