Někdy se jen tak zastavíme a začneme přemýšlet, jestli život, který zrovna žiju, je ten správný. Takový ten hlodavý pocit, zda je vše tak, jak má být.
Nevím ani proč, ale dříve jsem si myslela, že život je nějakým způsobem daný vzorec, čára, která vede rovně. Dost jsem se zmýlila. A myslím si, že ne jenom já. Dokonce i když si něco naplánujete, tak se to něco, většinou vždycky, změní. Pokud si chcete něco naplánovat, tak se Vám Ten nahoře nejspíš dost směje.
A vlastně ani dost nechápu, proč nám něco takového vtloukají do hlavy ve školních lavicích. A to není jenom škola. To jsou také lidé kolem nás. To jsou média kolem nás.
Dobře, tak si to celé shrneme. Musíme tedy do určitého věku stihnout vystudovat, abychom si pak v klidu mohli najít dobře placenou práci. Do určitého věku bychom měli mít dítě. A pokud ho mít nebudeme, tak už nepasujeme do měřítka normálnosti. Do třiceti se musíme oženit nebo vdát a v pětatřiceti mít kariéru, kterou nám každý bude závidět. Musíme si koupit tohle a tohle oblečení od té a téhle značky abychom byli in.
Tak to není, opravdu nic z toho (a z mnoho dalšího) není nutné.....pokud to nechcete a nedovolíte Vy sami.
"Být sám sebou ve světě, který se neustále snaží z Vás udělat někoho jiného, je největším úspěchem."Ralph Waldo Emerson
Taková měřítka jsou pro nás dost svazující, než aby nás motivovala. V podstatě tím zabíjíme svůj skutečný potenciál. Protože nám někdo řekl, že se to tak má a nemá dělat. Nějakou dobu to nemusíme vnímat. Ale jednoho dne se vlastně můžeme dost zarazit a uvědomit si, jestli to, co děláme je v pořádku a v souladu s tím, co chceme my sami a není to ovlivněné pouze tím, co nám někdy někdo řekl.
Mějte krásný den !
