Dobrý sluha, Zlý pán

Jsou věci, které v našem životě mohou být užitečné. O jedné konkrétní věci se dá říct, že nám může být k užitku, někdy nám v životě pomáhá, někdy nás otravuje.

Jeden čas jsem dojížděla do Prahy kvůli mému studiu. Jak se říká, v Praze blaze. No, až na to, že mi to tak při mých návštěvách Prahy nepřipadalo.

Byla jsem asi jediná, která si při nástupu do autobusu cvakla jízdenku u řidiče.  Až po několikáté návštěvě Prahy jsem vlastně zjistila, že na to mají už i aplikaci. Přes tuto aplikaci si samozřejmě člověk může koupit jízdenku. Vesničanka v Praze se pozná.

Mezitím, co jsem se prala s papírovou jízdenkou, abych jí dostala do té mašinky na označení, všichni koukali do těch svých mobilů a měli zaražený sluchátka v uších. Byla jsem vlastně ráda, že jsem v tu chvíli nebyla středem pozornosti já. Vlastně mi kolikrát připadá, že pokud nemám něco obstaraného přes mobil, jsem vlastně docela divná.

A jak se znám tak jsem člověk docela přemýšlivý a zajímám se o věci do hloubky. Napadlo mě, že když se lidé neustále koukají do toho svého chytrého telefonu, ať už se sluchátkama či bez nich, tak jim uniká svět kolem nich. I když, popravdě řečeno, z autobusu, mezi pražskými budovami toho moc asi neuvidíte. Sem tam jsem potkala člověka, který si sedl a otevřel si knihu. 

Pro mě je telefon fajn věcička, dobrý sluha, ale zlý pán. Já sama jsem velký fanda vzdělávacích videí, podcastů a také hudby a také knih. Užívám mobil dennodenně. Plno věcí si přes mobil zařídím, ale…..ALE. Jsem možná staromódní. Mám raději osobní kontakt. Zároveň také dokážu sklouznout do pasti sociálních sítí a strávit na tom nějaký čas. A samozřejmě, že jsem mohla udělat daleko užitečnější věci než se válet doma na gauči a sjíždět sociální sítě. Jistě, že si uvědomuji, jaký je to žrout času. 

Je potřeba se z té sítě naučit se někdy vymanit a jít se radši projít do přírody, zaběhat si, zacvičit si, jen tak si sednout a být. Udělat si kávu a k tomu si číst knihu.

Mějte krásný den!