aneb Syndrom doktorky Chocholouškové podruhé. Ilustrace je lehce zavádějící.
Pamatujete, jak jsem se ve svém úplně prvním článku přiznala ke své profesionální deformaci? Tak se dneska ukázalo, že je tutovka, že chocholouškovský syndrom existuje jako právoplatná nozologická jednotka. Díky dnešnímu běhu v lese nad městem přidávám k výčtu charakteristik tohoto postižení několik dalších a hlavně jeden zásadní fakt: Chocholouškovský syndrom spontánně neodeznívá ani po změně zaměstnání, můžete jít třeba místo psychiatra dělat kominíka, už vám ta odchylka zůstane.
Vyběhla jsem brzy po probuzení, což nebylo brzy brzy, jen prostě krátce po probuzení. Při startu pulz rovných šedesát za minutu. Neměřila jsem si ho, vím to. Má klasika. Proto nenosím už minimálně patnáct let hodinky.
Po deseti minutách běhu prázdným lesem slyším nějaké zvuky, šustění, říkám si - ptáci, jako vždycky, maximálně veverka, nic jiného jsem tady dosud nepotkala. Pulz pořád hluboce pod sedmdesát, dovolím si zatipovat s ohledem ke znalosti své sportovní kondice. Hopla! Srna! Lekly jsme se obě, oběma se nám na chvíli jistě hodně zvýšil počet srdečních úderů za minutu a obě jsme běžely svou cestou, srnka, chudák, sprintem, já dále ve svém děsně nudně poklidném poklusu. (Zdravím, tati! On už ví, proč. Taky běhá.)
Jak si tak běžím po známém chodníku do kopce, dívám se nahoru a tam mezi stromy vidím visící postavu. Tedy vidím nohy v oranžových kalhotách a kus trupu, ve výhledu mi brání konáry. Postava stále bez pohybu. Sebevrah, říkám si s klidem (tep beze změny) a uvažuji, kudy tam nejlépe vyběhnu. V duchu se vidím, jak sundávám mrtvolu a sháním někoho s telefonem. Sebevrah dále nepohnutě čeká. Jen se poblíž něj vynořila dvojice starších lidí. Chudáci, to pro ně bude šok, říkám si. Ale zase máme zřejmě telefon.
No a pak se mrtvola samozřejmě pohnula, protože to nebyla mrtvola, ale třetí z trojice na nedělní procházce na rozhlednu. A samozřejmě nevisela, jen to tak z té dálky vypadalo. Než jsem vyběhla na kopec, trojice už tam nebyla. Teeeda, pomyslela jsem si, to jsem teda fakt profesionál k pohledání.
Jen si nejsem jista, jestli je to dobře nebo špatně.
