Staré a nové

     (Kroniky v srdci)              .                                                 .                                                               .

Je zákonité
    že právě  tehdy
když se přese mne žádá na svět začátek další lidské historie
                    s očima doširoka otevřenýma pro vše budoucí
    myslím tak často na ty
        jejichž oči už se nikdy neotevřou
        a nerozjasní nakažlivou naivitou nevědoucího pravnoučete
    na ty
        jejichž dějiny už jsou ovázané černou stuhou
        a bezpečně uložené v mém nitru 
        kousek nad inkubátorem pro tu rostoucí radostnou novinu?
Možná už ten uzlík naděje nožkou dosáhne ke kronikám mého srdce
Třeba se mu líbí průhlednými prstíky znova a znova rozmotávat

                                                    hladivou sametovou stužku  

          a  hřát se dotekem mého bezstarostného dětství...