Rozhledna

     (Snad ještě jednou přijde próza)                     .                     .                                                      .

   Tak nějak už stačilo

   nějak přestávám mít dobrý pocit

             z toho věčného psaní

                                ve dne v noci

              z rozjímání

    Chybí mi asi

                   opravdové dotýkání

   Tak mě napadlo

      že to asi příjde

    Ještě jednou vyšlapu na rozhlednu

     ještě jednou se porozhlédnu

     uvidím ještě jednou jako na dlani

          všechno lidské 

                                  Spěchání

                                   padání

                                   zvedání

                                   váhání

                                   hledání

                                   doufání

                                   stavění

                                       a

                                   bourání

      a napíši poslední báseň

         nebo třeba ještě pět básní

          a zřejmě aspoň tři z nich

                                       budou

                                           o milování

       a pak odložím sešity

                 a zavřu pomyslné šuplíky

                                           všechno sbalím

                                           a odjedu za Ním

                                 až budu vědět

                                                          za kým

       A oba se budeme  "vkládat

                    do vztahu" 

                         (To nejsou moje slova

                         to jsou slova jednoho kamaráda

                         Strádal

                          a vlastně stále strádá

                             Prý v našem věku už to chce odvahu 

                             mít rád a ráda

                              Já se s ním na toto téma

                                                 protože mu přeji

                                             jen tak kamarádsky

                                                                           hádám)

               a občas se 

                              jistě

                                   vzájemně raníme

                                   nebo aspoň já určitě raním

         Ale přávě i tím

           to bude tak obyčejné

                                             a čisté

 Budeme spolu prozaicky žít, budeme spolu vstávat, jíst a pít, budu - dokonce ráda - vařit, péct, žehlit a prát, podvečer spolu půjdeme třeba nakoupit, pak se třeba najíme a pak se budeme určitě milovat. O víkendech budeme trochu cestovat a trochu přestavovat byt.  Jen jednu věc asi budu chtít a už to nepůjde, budu s ním asi chtít děti, ale on třeba ne a taky poslechnu ručičky, že ten čas prostě  

                                                                                                                       prozaicky letí

                                                                               že ještě před pár lety

                                          by to bylo šlo snáz...          

          Nevadí

          Všechny své nenapsané básně

          všechny nenarozené děti

                      si nosíme do smrti

                                       a možná déle

                                                                 v nás