Od setmění do rozbřesku

             Když něco není
 
                            tak prostě není
 
 
            Jsem zvyklý na samotu od setmění
 
                                   do rozbřesku
 
        
            Nepřekvapí mě rychlost blesku
 
                 jenž v mžiku spálí další naději
 
 
            A koho zajímá
 
                       co bych chtěl raději!
 
          
           Někde namísto okna bývá zeď

               a něco při největší snaze není dáno
 
     
           Usnout
 
                                           a tři
     
                                       dva 
 
                               jedna 
      
                          teď
 
                                                     a další ráno