Láska v zavařovacích sklenicích
Třeba mne námraza na oknech nutí chodit si pro teplo ke krbu, postavenému ze vzpomínek na rodinu. Nebo mne zasněžené chodníky ženou do spíže v mém srdci pro pocity, zavařené před mnoha lety na horší časy. Nebo stárnu a nenápadně přecházím do životní fáze, ve které je dobře odležená minulost ze starého sudu důležitější než ta čerstvě vylisovaná, protože na její sytou kořeněnou chuť a pronikavou vůni se nezapomíná, na rozdíl od prchavé vůně včerejšího zážitku. Sytě rudé barikované vzpomínky, krásně hřející v lednových bílých mrazech - jaká nádhera!
Červený krátký kabát mé mladičké načesané mámy a mezi ním a kozačkami už jen tenké punčocháče, protože tehdy mámy byly mladé holky a zrovna letělo mini. (Ano, ta samá máma mě o několik let později nutila nosit čepici, abych si neuhnala neléčitelnou nemoc na zbytek života.) Táta, čaj s citronem, šachové figurky a horečka namísto baletního vystoupení v jeslích. (A tolik jsem trénovala! U každé otočky na místě, označeném na parketách křídou, jsem cítila pohled své první lásky a když jsem ho necítila, volala jsem: „Števo, pozeraj!“)
Dojatí rodiče na dětských pidižidlích, já Karkulka a ten samý milovaný Štefan v masce lítého vlka. Řídká krupičná kaše a bílé botičky. Lesklé zelené voskovky, připomínající drahokamy, které postupně všechny skončily v mých kapsách - naše školka musela být pověstná tím, že na kresbičkách dětí, jinak zářících všemi barvami, chyběla tmavě zelená.
Sáňky se sestrou na umělém kopci za panelákem ve městě, kde jinak jedinou vyvýšeninou jsou bašty proti Turkům a pak už je jen rovina. Bez rukavic. Omrzlé ruce a černá, nevábně vonící mast z lékárny na noc po zbytek zimy.
Babička a její ořechové tyčinky se sladkou bílou polevou a čokoládové kostičky z kakaa, Sunaru a ztuženého tuku. Děda s tlustými knížkami o planetách a o lidských nemocech, hvězdářským dalekohledem, rozladěnými houslemi a s břichem, které mu narostlo, protože jedl syrové droždí.
Sestřenice a jejich červeně bílé puntíkové plastové nádobíčko pro panenky. Zázračný červený čínský klavír a bílé zrcadlo se šuplíkem, také kouzelné. Střepy z rozbitého okenního skla, léta schovávané v plechové krabičce od mýdla s obrázkem šeříku, protože to nebyly střepy ze skla auta, ale drahocenný křišťál. Šaty pro princezny. Korálky. Spousta korálků.
A spousta lásky. Vždycky a ve všem. I tam, kde jsem ji tehdy ještě nemohla vidět.
No a pak ještě jedno dětství, o dvacet pět let později. To už v roli té, jež dohlíží, aby bylo stejně bezpečné, jako bylo to její. V roli té, která strouhá, mele, míchá, vaří a peče budoucí vzpomínky a zavařuje lásku na horší časy, které ale jistě nepřijdou, protože to s osudem usmlouvá. Na začátku dokonce v podobném červeném kabátě, skoro stejných kozačkách a v sukni ne zase o tolik delší.
Jsou věci, které se nemění. Šachové figurky, princezničkovské převleky, průhledná sklíčka a voskové pastelky zůstávají stejné napříč desetiletími a režimy. A recept na lásku a na ořechové tyčky se předává z rodičů na děti a vnoučata po celé generace.
(Víte, vlastně jsem původně chtěla psát o něčem jiném a tohle měl být jen kratičký úvod. Ale jak škrtám, tak škrtám, stejně je příliš dlouhý. Zkuste poručit starému dubovému sudu plnému voňavých vzpomínek! Poručte chomáčům mrazivé vaty, padajícím z nebe a tajícím v teplých dlaních těch, kteří měli, mají a budou mít rádi...)
Andrea Platznerová
dnes
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .(prvního července dva tisíce dvacet tři, začaly prázdniny, z Václavského náměstí zmizela čeština, nenašla jsem obchod, který jsem hledala, našla jsem ale důležitější věci, a nejen věci)
Andrea Platznerová
S05 E01
sedmdvacátého června dva tisíce dvacet tři, sbaleno, uklizeno, po padesátce se stěhuji poprvé . (život je změna)
Andrea Platznerová
O systému (Téměř optimisticky)
Strávila jsem nedávno několik hodin na pracovišti úřadu, který se kdysi jmenoval Cizinecká policie a pak ho přejmenovali na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, oddělení pobytu cizinců,
Andrea Platznerová
jarooooooo!
. (aspoň máme jarně uklizeno ... . aspoň máme . . jarně uklizeno ... aspoň máme jarně uklizeno. . . . . v hlavách) . . . . .
Andrea Platznerová
"Jak se máte, krásná paní?"
(Na jaře budiž pánům z parků odpuštěno) . . . . . . . . . . ......................................
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Devět mrtvých kvůli ohni. Před soudem stojí ředitel domova pro mentálně postižené
Okresní soud v Chomutově začne projednávat případ tragického požáru v domově pro mentálně postižené...
Polsko koupí americké střely vzduch-země s doletem tisíc kilometrů
Polsko koupí americké střely dlouhého dosahu JASSM-ER. Hodnota této smlouvy o nákupu nové výzbroje...
Poslanci začínají schvalovat zvýšení věku odchodu do důchodu nad 65 let
Důchodovou reformu podle představ současné vlády Petra Fialy začínají v úterý na mimořádné schůzi...
Soud posoudí žádost třetího vítkovského žháře, Lukeš chce podmínečné propuštění
Patnáct let strávil Jaromír Lukeš, třetí z vítkovských žhářů, ve vězení. Odsouzený byl k...
- Počet článků 978
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 855x