Kdo umí (jazyky), ten umí (jazyky)

Tak jsem si vymyslela, že začnu další nový život a ukázalo se, že v něm budu potřebovat ruštinu.

Žádný problém, řekla jsem si a k letence někam úplně jinam než do nového života (ještě si odskočím za oceán, než se s konečnou platností převtělím, mám tam půlku srdce, ne-li sedm osmin) jsem si jako bonus zdarma vybrala knížečku s titulem RUŠTINA, PRAKTICKÝ JAZYKOVÝ PRŮVODCE.  

Ruština pro Slováka se špetkou citu pro jazyky a povinnou školní docházkou, absolvovanou se zarámovaným doktorem Husákem nad hlavou, nemůže být nepřekonatelným problémem. A já se vysloveně bavila. V tramvaji, v řadě u pokladny v potravinách, za dlouhé jízdy autobusem za realitními makléři, kteří v nových životech obstarávají střechy nad hlavami, všude, kde byla příležitost, otvírala jsem učebnici ruštiny namátkově na kterékoliv straně, protože je úplně fuk, naučím-li se dříve „Zastavte mi na odbočce na Irkutsk“ nebo „Jsem vaším velkým dlužníkem.“

Jen ke kapitole o zdraví a nemocech jsem se přeci jenom pro jistotu vracela opakovaně. Očkovací látka,   PRIVIVOČNYJ MATERJAL. Privivočnyj, privivočnyj, privivočnyj. ŽAROPONIŽAJUŠČEJE SREDSTVO. Prostředek proti horečce, my říkáme antipyretikum. Logické. Stejně jako se logicky řeknou analgetika, prášky od bolesti - BOLEUTOLJAJUŠČIE POROŠKI. Roztomilé výrazy - svou zbytečnou komplikovaností, ze které je cítit kousek tvrdohlavého mrhání slovy starých národů (odkoukaného snad ve zlatých ruských časech od Francouzů, kteří místo osmdesát dodnes nonšalantně říkají čtyřikrát dvacet), ale která ve mně ještě více evokuje představu nosu-bambule, zbarvené do ruda Sibiří a vodkou. Boleutoljajuščie, boleutoljajuščie. Žaroponižajuščie. Boleutoljajuščie, žaroponižajuščie. Privivočnyj materjal. Bole- jak to ksakru bylo? Boleutoljajuščie. A co je tohle? PRISTUP BOLI ŽJOLČNOGO PUZYRJA. Žlučníkový záchvat! A pak berte Rusy vážně!

No a pak jsem nedávno chodila po ulicích a uličkách Karlových Varů a míjela kožichy a kožešinové čepice a slyšela všude ruštinu a rozuměla jí a hrdě si říkala, že kdo holt má talent na jazyky, ten ho prostě má a ani mu ti nedá moc práce...než mě přistavila nějaká usměvavá paní (s bambulí, v kožichu) a ptala se rusky, zdali jde správně do hotelu Imperiál. Já v duchu bleskově prolistovala své řečové centrum pro ruský jazyk odpředu dozadu a odzadu dopředu a našla jsem tam jediné slovo a to jsem jí řekla: „DA!“