V poslední době se v Hlavním městě Praze, jednom z nejbohatších regionů Evropské unie, rozmohl zvláštní trend: výstavba kontejnerových škol a školek. Lze to pochopit v situaci, kde se očekává krátkodobý nárůst počtu dětí s tím, že za pár let se ze školky udělá centrum pro seniory, ale to není tento případ. Tady se kontejnerové školky staly běžným, trvalým řešením pro děti. Staly se normou. Jsou totiž nejlevnější.
Na počátku 20. století bývaly v každé vesnici a v každém městečku dvě či tři výrazné, dominantní stavby: kostel, škola a někdy taky radnice. Velká většina z těch krásných, honosných škol z přelomu 19. a 20. století slouží po rekonstrukcích dodnes. Jsou pěkné, prostorné, vzdušné, nadčasové….Naši předci jimi dávali najevo, jak je pro ně vzdělání jejich dětí důležité. A to mívali dětí jako smetí.
A my? Děti jsou dnes vzácné, jako národ vymíráme. Přesto mnozí politici neváhají dát miliardy na luxusní dopravní stavby (např. drahou dlažbou obložený tunel Blanka) či za neméně luxusní radnice (částky za radnice pro tři sta úředníků se běžně pohybují kolem 800 mil. Kč). Je jim ale líto dát 200 mil. Kč za kvalitní, dobře vybavenou školu při tři sta dětí. Nebo padesát milionů za pěknou mateřskou školu navrženou architektem. Proč, když „v kontejnerech“ lze totéž pořídit za sotva polovinu?
Nedivím se starostům, že žádají o dotace na kontejnery. Městu se podařilo vytvořit psychózu, že cokoli jiného je hřích marnotratnosti a nadbytečný luxus. A ustaraní starostové musí umístit děti ze své spádové oblasti stůj co stůj. Divím se městu, že se za tuto politiku nestydí.
Když před několika lety stěhoval tehdejší starosta Vsetína Čunek romské neplatiče nájemného do obytných unimobuněk, všechny lidskoprávní organizace spustily nevídaný pokřik „Čunek stěhuje lidi do kontejnerů“. Považovaly to za absurdní a nedůstojné.
Tak proč jsou najednou kontejnery dobré pro naše děti? Proč nikdo nekřičí? Vždyť ty děti jsou naše budoucnost, měly by vyrůstat v pěkném a estetickém prostředí! Nové školy a školky by měly být takovými katedrálami dneška. Šetřit můžeme jinde. Třeba na radnicích.
