Havajský deník - Den 13: Zpět na Oahu

Pobyt na Havaji se nám krátí, dnes jsme se vrátili z Velkého ostrova zpět na Oahu, abychom zde strávili poslední tři dny našeho pobytu.

Letecká společnost Go Airlines nás bez problémů přenesla z Big Islandu a kolem poledne se již kola Canadairu CRJ-200 dotkla asfaltu mezinárodního letiště v Honolulu, čímž jsme zahájili poslední část pobytu na Hawaii - tři dny na ostrově Oahu.

Toto přelétávání mezi ostrovy je dost odlišné od klasických mezinárodních letů, jednak jsou, jako všude na ostrovech, lidé mnohem příjemnější než na pevnině, což se týká i letištní security, jednak je vše takové mnohem méně formální. Odletová hala na letišti v Koně je "open space" prostor, ohraničený dřevěnými chatkami. Do letadel se chodí po ploše, leze se do nich po schůdkách, holt jako do Il-62 na letišti v Burgasu za doby dovolených v Bulharsku :-)

Po příletu jsme si na letišti vyzvedli auto, tentokrát Dodge Charger. Chargera jsem měl objednaného potřetí, ale před tím jsme dostali Dodge Magnum, nebo Chrysler 300, teď konečně Charger! Ne, že by to nebylo jedno, palubovka je u všech třech naprosto stejná, ale přeci jen Charger vypadá z těchto tří nejlíp. A když jsem u těch aut: auto na Big Islandu (Jeep Commander) jsme měli půjčené s tím, že můžeme vrátit auto s prázdnou nádrží. Rozhodl jsem se tedy mazaně před vrácením auta již netankovat, s tím, že těch 16 mil od hotelu na letiště benzín bude stačit. No, bylo to napínavých 16 mil... Ručička palivoměru se velmi hbitě posunula do červeného pole, rozsvítilo se žluté světélko a já jsem proklínal každý kopec, který jsme museli vyjet a Jeepa jsem silou vůle přemlouval, aby na to letiště dojel. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, byl zážitek z předloňska, kdy jsme se stejným autem ujeli v Utahu snad ještě 50 mil s ručičkou opřenou o levou zarážku palivoměru. Nakonec jsme tedy v pořádku na letiště dojeli, i když výpary benzínu v nádrži byly asi naším hlavním palivem :-)

Všechno dnes proběhlo jinak hladce, tak nám nakonec zůstalo celé volné odpoledne. Nelenili jsme tedy a vyrazili poznávat krásy Oahu. Tento ostrov má jednu výhodu proti Big Islandu, je malinký a dá se dojet za chvilku všude. Big Island je více než dvakrát tak velký jako všechny ostatní ostrovy Hawaii dohromady, takže některé výlety byly opravdu časově náročné. Ne tak Oahu. Za chvilku jsme dorazili na pláž Waimanalo, ležící na jihovýchodním pobřeží Oahu. Je to taková klasická pláž, která se fotí na obálky cestovních magazínů, žlutý písek, modrozelená voda, vlny, na obzoru ostrůvky, za sebou hory. Holt paráda. Ty vlny byly tak super, že jsem moc neváhal a hrr blbnout do moře. Hned první vlna mě však sebrala, otočila nohama vzhůru a praštila se mnou o dno tak, že jsem myslel, že mám klíční kost někde mezi lopatkama. Naprosto nekontrolovatelně, nevěda, kde je dole a kde nahoře jsem byl vyvržen na břeh jak leklá velryba. Naštěstí tuto úvodní eskapádu odnesl jen odřený loket, který jsem při tom saltu zarazil tak půl metru do písku, což mi ovšem nezabránilo jít blbnout dál, to moře a vlny byly nádherné.

Chtěli jsme se podívat do vedlejšího parku, ležícího v areálu staré letecké základny Bellows, ale bohužel základna je prý stále funkční a nepustili nás tam. To mě hodně zklamalo, neboť jsem se na tuto návštěvu těšil již v Praze.

Konečně poslední highlight dneška byla návštěva vyhlídky Nuuanu Pali, s úžasným rozhledem do údolí jihovýchodního Oahu. Již jsme tam byli dosti večer, takže již bylo docela zataženo, rozhodli jsme se tedy zajet sem ještě jednou za lepších podmínek.

Opět několik fotografií, které si můžete zvětšit kliknutím: