Nahoře hory, dole moře, a mezitím 2000 let architektury od Kartaginců přes Římany a Maury až po Katalánce. A barvy, kam se podíváš. A když vystojíš frontu, uvidíš i Gaudího. Osobně:)
Jen necelé dvě hodiny letu od Prahy leží na břehu Středozemního moře barevné město s jednou z nejkrásnějších městských pláží - Barcelona. 4,5 km žlutého písku v rybářské čtvrti Barceloneta na bývalém písečném ostrově Maians lemují hospůdky a restaurace nabízející paellu a nejkrásnější výhled - na moře.
Kdo vydrží chůzi z centra podél pobřeží, je odměněn pohledem na Peix - bronzovou skulpturu ryby obřích rozměrů Franka O. Gehryho, spoluautora Tančícího domu v Praze. 56 m dlouhá a 35 m vysoká ryba byla instalována ku příležitosti zahájení olympijských her v r. 1992 a je od té doby symbolem Barcelony.
Neodmyslitelnou ikonou města je Antonio Gaudí. Stopy jeho tvorby jsou na každém rohu - ať už v podobě gigantického stále rozestavěného chrámu Sagrada Familia, jehož dokončení je plánováno na 2026, den 100 výročí úmrtí stavitele nebo Park Guell se svými zvlněnými lavičkami, mozaikou zdobenými ještěrkami a vyhlídkovou terasou s impozantními výhledy na město, hory, moře...
Jediným handicapem jsou tu davy turistů - dostat se např. o víkendu do Sagrady je mistrovský kousek, protože prohlídky jsou beznadějně vybukovány a jedinou jistotou je včasná on-line rezervace. Kdo si rád přivstane, může se pokusit zúčastnit se nedělní mše v 9.00, na kterou se stojí fronty. Vpuštěni jsou štastlivci, kteří přišli za ranního kuropění. 'Tlučte a bude vám otevřeno' zde po naplnění kapacity míst na sezení neplatí a další pokus je v neděli za týden.
Ale protože znám tři křesťanské ctnosti - víru, lásku, naději, tak i já věřím, že se to jednou povede a neztrácím naději a vím, že musím pěstovat lásku k bližnímu, i když bych v tu chvíli nejraději železná vrata rozkopala a netečným strážcům citadely pár facek dala. Ale co, i tak je tu krásně, a to moře.....Ale na pořádnou kávu si zajedu raději do Itálie.
