Bari - divoký Jih

Chtěla jsem psát o krásách a divokosti Jižní Itálie. Ale poslední den v Bari, hlavního města Apulie, jsem byla okradena a tak nemám fotky, kterými bych krásu doložila, ani aparát, abych pořídila nové. Zbývá tedy jen ta divokost.

Bari, hlavní město provincie Apulie, zasazené v podpatku Jižní Itálie, svádí svou divokou přírodní scenérií, písčito-oblázkovými plážemi a mořem modrým tak, až oči přecházejí, k opěvování v katalozích všech cestovních kanceláří. Leč není všechno zlato, co se třpytí a třpyt často oko oslepuje a o spánek okrádá.

Bari je přístav s asi 400 000 obyvateli, jejichž hlavní obživou je obchod, loďařský a strojírenský průmysl  a zpracování ryb. Domorodci jsou zde velmi přátelští a kontaktní, na severu by se možná řeklo až dotěrní. Ale nekradou. To obstarávají arabští přistěhovalci z Afriky, kterých je tu jako uhlí v dolech. Pracují jak samostatně, tak organizovaně ve skupinách. Sdružují se na frekventovaných místech - kolem nádraží, v centru, na městské pláži, dokonce postávají už i před obchody, kavárnami a bary. Jsou velmi přátelští, zdravit umí v několika jazycích a dvorně otvírají dveře při vstupu a výstupu. Za poplatek, samozřejmě. Otevření tašky se může stát osudným.

Na pláži si sednou na židli za vaše záda a čekají. Oči mají ostříží. Dříve či později tašku otevřete, aby jste se nakrémovali, napili, vytáhli něco ke čtení...Jdou najisto. Nikam nespěchají. Čas hraje pro ně. Specializují se na elektroniku. Dobře se prodává. Foťáky, smartphony, tablety...

Já foťák na pláž nenosila. S výjimkou dvou dnů. Ten poslední se stal osudným. Přišel černoch, černější než uhel, s krvavě podlitým bělmem a chtěl si povídat. How is your day? Where are you from? What is your name? Po odseknutí, že jsme z Čech, přinesl dvousetkorunovou bankovku s tím, že mu jí někdo dal a chce ji vyměnit za eura. Poslala jsem ho do banky, ať si rozmění tam. Neměl doklady, pochopitelně. Odtáhl. Ale ne s nepořízenou. Když jsem otevřela tašku, byla lehká a prázdná. Foťák chyběl. Skvěle sehraná hra. Napadlo mě, že těch 200 Kč, co chtěl rozměnit, bylo v kapse brašny foťáku, co ukradl nějakému chudákovi přede mnou.

Ve škole měli pravdu, když nám vtloukali do hlavy, že se nemáme bavit s cizími lidmi. Nepřenosná zkušenost.

Těším se do Jižních Čech. Není tam sice moře, ale u našeho rybníka u Blatné se nekrade. Alespoň zatím.