Upalte Tomia Okamuru aneb hon na japonského čaroděje

Jak poznáte, že se Vás někdo bojí? Začne Vás pomlouvat a štvát ostatní proti Vám. A toto nyní nastává u osoby Tomia Okamury, na kterého začíná středověký hon na čarodejnici. Teda na čaroděje. Prostě vezme se jedna osoba, ukáží se všechny hříchy - většinou vymyšlené - a postaví tu osobu před veřejnost a budou chtít, aby tomu běžný občan věřil. Ale ale pane Nečasi, kdopak se nám to tu bojí?

Píše to, co si myslí. Říká to, s čím souhlasí většina národa. A to se nelíbí. A komu? Politikům. Ale na rozdíl od nich má obrovskou výhodu. Nebyl poznamenaný komunismem. Tedy nemá pod kůží zlaté politické pravidlo - Kraď dokud jsi u koryta! Dnešní poslanci jsou většinou složeni ze starousedlíků. Tedy tvoří je někdo, kdo zažil dobu, která šla na ruku zlodějům státního majetku. Pamatují si, že to šlo tenkrát a tak to přenesli do dnešní doby a hle, ono to jde naprosto stejně a možná ještě lépe. O občany jim jde jen pár měsíců před volbami, jakmile jsou zvoleni, rozhlíží se kolem a hledají zakázky, které jim rozšíří jejich měsíční příjem o zajímavé položky. Jsou tam již dlouho a nové kolegy mají pod palcem. Najednou má přijít někdo, kdo jim na ruku nejde. A tak se bojí. A začíná to být vidět.

Najednou by měl mezi ně přijít někdo, kdo se vypracoval z ničeho. Někdo, kdo do teď tvrdě pracoval, úspěšně podnikal a má zájem o pozitivní dění kolem sebe. Někdo, komu záleží i na ostatních a ne jen na svém kontu. A to jim nepasuje do jejich ideálního světa. Zatím je to nezajímalo, byl to pro ně nějaký podnikatel, který píše jen blogy, ale když se jeho jméno začalo objevovat na prvních místech v různých anketách, tak dostali strach. Vždyť kdo hlasuje do těchto anket? Občané! A kdo je udrží u koryta i příští léta? Přesně! Jedni a ti samí. Tak co teď? Začít se kát a polepšit se? Ne ne, to je složité a u mnohých nemožné, lepší je plivat špínu na tu oblíbenou osobnost a pořádat na něj hony, však mají na to moc.

A tak se například dozvíte v časopisu Reflex to, že Tomio nemá své turné po republice zcela zdarma, tak jak prezentuje. Novinář to hned vysvětluje tím, že si můžete koupit jeho knihu. Můžete! Není to podmínkou. V tomto pohledu na svět ale bere pisálek jistě placenou každou jeho procházku ven do města, jelikož si může cestou něco koupit! Ach, ta logika. Dále v článku zesměšňuje humor pana Okamury. Jistě je tento novinář pravidelný vystupující v zábavných večer Na stojáka a každý večer je objednaný na jinou oslavu, kde vypráví vtípky, až se lidem slzy derou do očí. No každý není tak dobrý vtipálek jako pisálci z Reflexu. Celkově je článek velice ostrý a tvůrce nejspíše očekával zábavnou "šou" typu Silvestr na ČT1.

Ale bohužel. Přišel tam jen jeden podnikatel, co má hezké vize a chtěl by nám trochu pomoci. Jeden téměř čtyřicetiletý muž, který rád baví lidi a rád jim něco vypráví a předává jim své pohledy na svět. Je to osobnost, která nestudovala hereckou školu, nevystupovala v zábavných pořadech a nevyrostla na českém humoru. A tak já, než abych kritizoval, spíše oceňuji jeho snahu. Snahu o to, že to zde chce udělat lepší. A jestli se mu to podaří? To se omlouvám, ale nejsem věštec jako někteří. Já jen vím, že většina lidí má stejný pohled na politiku jako on, ale sedí doma na zadku a jen nadávají. On alespoň jen neremcá, ale jde do toho po hlavě. Díky za tu odvahu.

Víte pane Nečasi, zatím je to jen jeden, co jde proti Vám. Ale u zrodu všech revolucí byl nejdřív jen jeden člověk, jen jeden nápad, jen jeden sen. A jak to dopadlo, že?