Ať se Romové snaží začlenit jakkoliv, pořád to tady v té naší krajině nějak drhne. Práci většinou nemají, peníze dostávají od státu (tedy od nás) a někteří jsou trochu agresivní. Děti chodí do praktických škol, protože si myslíme, že na tu základní nemají. Ale pár těchto dětí odcestovalo za kanál La Manche a hle, tam jsou na základní škole a jde jim to. Takže u nás hloupé, jinde chytré?
Pojďme se na to podívat formou pohádky. Hlavním hrdinou bude malý Mikeš.
Bylo, nebylo. V jedné malé zemičce přišel na svět malý Mikeš. Již od malička to neměl lehké. Rodina byla trochu větší a tak o každé sousto jídla a o každou pozornost rodičů musel bojovat. Měl 5 bratrů a 4 sestry. Když se zeptal maminky, proč je jiný, než většina dětí v okolí, bylo mu vysvětleno, že je výjimečný. Když mu bylo devět, vzpomněla si maminka s tatínkem, že by měl jít do školy. Nasadila mu na záda růžovou dívčí tašku Hello kotě, která se dědila po generace, a mohl směle vyrazit k zápisu.
"Opravdu jsem výjimečný," pomyslel si Mikeš, když viděl, že je o dvě hlavy vyšší než ostatní. Když se dostal na řadu, nenechala ho ani paní učitelka posadit a rovnou konstatovala: "Mikeši, vypadáš jako výjimečný kluk a tak si zasloužíš výjimečnou školu - praktickou.". Hošík se zaradoval, zaplácal velkýma rukama a utíkal do náručí své maminky, která právě utírala z oka slzu pýchy. "Mikšo, jsem na tebe hrdá, pokračuješ v rodinné tradici.", řekla maminka a zahulákala něco na paní učitelku, ale tomu malý Mikeš nemohl rozumět, jelikož ještě neznal správný výraz pro dámské přirození.
A tak chodil do praktické školy. V pondělí měl výtvarnou výchovu, v úterý kurz vaření a zahrádky, ve středu tělocvik - ten ho moc bavil, hlavně v běhu byl rychlý a vytrvalý a byl na to pyšný, jelikož tatínek říkal, že to se mu bude velice hodit. Ve čtvrtek bylo zpívání a v pátek čeština. Pátky malý Mikeš nechodil do školy, jelikož maminka říkala, že to je nejhorší předmět, který nevyužije.
Jednoho dne se vrátil ze školy, v chodbě byly kufry (mnohé z nich nepoznával) a rodina byla připravena na výlet. "Jedeme za lepším", hulákala maminka na všechny nevýjimečné lidi v okolí a pak opět mluvila v řeči, která pro Mikeše byla tabu. Když dorazila rodina na ostrovy, Mikeš se hned hlásil do školy. Ale žádná praktická tu není. Byl zasazen do normální školy mezi normální žáky. "Už nejsem výjimečný", řekl si Mikeš a posteskl si.
Najednou měl jiné předměty, ale nestačil se divit, vše mu docela dobře šlo. "Proč to v mém bývalém rodišti nešlo a musel jsem mít speciální péči a tady mi to jde? Proč?", ptal se Mikeš…
… a kdo mu na to odpoví? Proč malý Mikeš u nás v ČR byl hloupý a musel chodit do praktické školy a v Británii je ten samý Mikeš normální a v pořádku prospívá stejně jako ostatní?
Chyba v našem vzdělávacím programu a v předsudcích? Anebo je třeba rodinu vyjmout z jejich prostředí a zasadit do jiného, kde se musí přizpůsobit, jinak pojdou hlady a vrátí se zpět? Diskuse je vám otevřená.
Foto zapůjčené ze stránek ČT. Mikeš vystřižen z knížky.
