- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To by se někteří čeští spisovatelé museli v hrobě obracet, kdyby viděli, co se stalo s jejich rodným jazykem. Když si vezmu do ruky svou oblíbenou knihu a dívám se, jak nádherně spisovatel dokázal popsat danou situaci, jak dokázal popsat hlavního hrdinu, jak mě dokázal vtáhnout do děje. A to jen díky skladbou písmen a vět. Ale čte se čím dál tím míň a míň. Teď myslím knihy a ne vzkazy na "fejsu". A taky podle toho dopadlo vyjadřování a slovní zásoba některých mladších ročníků. Tak se spolu podívejme, jak vypadá běžný hovor dvou školáků, který jsem měl možnost sledovat na svém monitoru.
"Čus, si tu?"
"Jj."
"Máš se?"
":-("
"Copa? Chceš se o tom bavit?"
"Nn."
"OK. Ve škole zítra píšem."
"OMG"
":-D", "Jestli zítra budeš :-(, dám ti :-* a snad ti bude :-)."
"Ok, pa :-*"
":-* :-* :-* :-*"
Neříkám, že jsem psaný text nepochopil. Chápu i to, proč to používají. Jejich řečí je to In a Cool, takhle mluví přeci všichni v našem věku. Čas je krátký, mládí máme jenom jedno a nebudeme ho zdržovat psaním dlouhých slov, když lze slovo nahradit jen symbolem anebo zkratkou.
Na druhou stranu si říkám, že je to postě v této době naprosto normální. Jen mě to připadá jako návrat do minulosti. Do daleké minulosti. Vždyť první, co člověk vymyslel, byly obrázky, které nahrazovaly slova. A dodnes je bereme jako unikát, na který se jezdí do muzeí dívat miliony lidí. Takže nebudu to soudit, třeba se tento rozhovor jednou ocitne také v muzeu. Nebo se v něm ocitne čeština a nahradí ji zpátky symboly.
Další články autora |