Jak se z češtiny vytrácí slova a ze slov se stávají obrázky.

Naši mladí dokáží jistě hodně věcí. Učí se. Jsou pracovití. Jednou nás nahradí na našich pozicích. Ale co umějí již nyní na výbornou, tak je to komolení svého rodného jazyka.

     To by se někteří čeští spisovatelé museli v hrobě obracet, kdyby viděli, co se stalo s jejich rodným jazykem. Když si vezmu do ruky svou oblíbenou knihu a dívám se, jak nádherně spisovatel dokázal popsat danou situaci, jak dokázal popsat hlavního hrdinu, jak mě dokázal vtáhnout do děje. A to jen díky skladbou písmen a vět. Ale čte se čím dál tím míň a míň. Teď myslím knihy a ne vzkazy na "fejsu". A taky podle toho dopadlo vyjadřování a slovní zásoba některých mladších ročníků. Tak se spolu podívejme, jak vypadá běžný hovor dvou školáků, který jsem měl možnost sledovat na svém monitoru.

"Čus, si tu?"

"Jj."

"Máš se?"

":-("

"Copa? Chceš se o tom bavit?"

"Nn."

"OK. Ve škole zítra píšem."

"OMG"

":-D", "Jestli zítra budeš :-(, dám ti :-* a snad ti bude :-)."

"Ok, pa :-*"

":-* :-* :-* :-*"

     Neříkám, že jsem psaný text nepochopil. Chápu i to, proč to používají. Jejich řečí je to In a Cool, takhle mluví přeci všichni v našem věku. Čas je krátký, mládí máme jenom jedno a nebudeme ho zdržovat psaním dlouhých slov, když lze slovo nahradit jen symbolem anebo zkratkou.

     Na druhou stranu si říkám, že je to postě v této době naprosto normální. Jen mě to připadá jako návrat do minulosti. Do daleké minulosti. Vždyť první, co člověk vymyslel, byly obrázky, které nahrazovaly slova. A dodnes je bereme jako unikát, na který se jezdí do muzeí dívat miliony lidí. Takže nebudu to soudit, třeba se tento rozhovor jednou ocitne také v muzeu. Nebo se v něm ocitne čeština a nahradí ji zpátky symboly.