O Štědrém dnu občas dojde k nějakým těm karambolům. A tak doufám, že tahle má povídka zůstane jen fikcí.
Roman hleděl rozmrzele z okna ven, kde nebyla ani stopa po sněhu. A hned si uvědomil, že už to jsou několikáté Vánoce v řadě za sebou, které jsou na blátě.
„Už zdobíš ten stromeček?“ ozvala se jeho manželka Jana.
„Už jdu na to,“ odpověděl.
„A pusť taky nějaký koledy.“
„A jaký?“
„Máme přeci jen jedno cédéčko koled.“
Otevřel tedy skřínku, ve které bylo velké množství cd disků. Chvíli se v nich přehraboval, ale spíše ho zaujala rocková muzika a tak hned jedno cd zasunul do wolkmenu. A to s koledami dal do cd přehrávače.
Bytem se zanedlouho rozezněly vánoční koledy, které ale Roman neslyšel. A tak v rockovém rytmu vytáhl umělý stromeček a z nástavce krabice, v nichž se nacházely ozdoby.
„Zbláznil ses! Proč je to puštěný tak nahlas!?“ vykřikla Jana vbíhající do místnosti. On ji však neslyšel a jen viděl, jak se k němu přibližuje s naštvaným výrazem v obličeji a otevírá ústa jako ryba na suchu. Vytušil, že něco není v pořádku a přitom na židli udělal nešikovný pohyb, kterým shodil jednu krabici na koberec.
„Co blbneš!“ vyjekla opět. To už jí vnímal, jelikož si sundal sluchátka.
„To je taky blbost dávat vozdoby takhle nahoru do nástavce,“ řekl naštvaně.
„Podívej, cos udělal! Dvě jsou úplně rozbitý!“ lamentovala.
„Střepy přinášejí štěstí,“ mínil.
„Proč máš toho wolkmena? To ani o Vánocích nedokážeš být bez tý svý muziky?“
V tu chvíli do místnosti vběhl jejich malý syn Ondřej, kterému se hned rozzářila očka při spatření stromečku.
„Jééé…tati, já chci taky zdobit!“ vyhrkl ze sebe.
Zdobení stromečku se pro Romana změnilo v utrpení. Koledy, kterých bylo na cd k jeho nelibosti dost, ho znervózňovaly a zároveň se také stromeček kymácel pod zuřivým zdobením Ondřeje. A když dvě rány doprovázely dopadnutí ozdob na stůl, tak to mělo za následek opětovné vběhnutí Jany do místnosti a její následné rozčilování se.
„No, vy se s tím teda pářete. Za chvíli přijedou naši. To hodláš být takhle voblečený, až přijdou?“ zeptala se Jana při pohledu na jeho teplákovou soupravu, která byla na mnohých místech zašívaná.
„V pohodě, už je vše hotovo,“ odpověděl a zasunul na špici stromečku hvězdici.
„Mami, asi se něco v kuchyni pálí. Chtěl jsem to vypnout, ale nešlo mi to,“ ozval se Ondřej.
„Ježišmarja!“ vykřikla Jana a rozeběhla se do kuchyně kolem židle, na které stál Roman. Sice o něho jen lehce zavadila, ale přesto on zavrávoral a současně s ním i stromeček. Za okamžik Roman s výkřikem a za řinčení ozdob dopadl na koberec, přičemž v rukou svíral stromeček. A záhy se začal bytem šířit zápach čehosi připáleného.
Když nastal Štědrý večer, všichni se usadili u stromečku, který zrovna moc neoplýval ozdobami ani třásněmi.
„Tak zapal františka,“ řekla babička Ondřejovi a přísně pohlédla na dědu, který rychle sundal ze stolu láhev piva a postavil jí koberec. O ní vzápětí zakopl Roman a její obsah se přemístil na koberec. Jana už chtěla spustit, ale ovládla se. Ondřej ve stejný okamžik zapálil nejenom Františka, ale také dolní větve stromečku.
„Co koukáš! Uhas to!“ vyjekla Jana na Romana a ten se rozeběhl ke stromečku. Pod ním záhy vzplál i ubrus od hořící sirky, která vypadla Ondřejovi z ruky. Stejně iniciativní po dalším výkřiku babičky byl i děda. Oba si však překáželi a šlápli si navzájem na nohy. Romana nenapadlo nic lepšího, než popadnout stromeček a běžet s ním směrem do koupelny. V předsíni však zakopl o dřevěnou stoličku a záhy dopadl i se stromečkem na prádelní koš. Děda při pokusu uhasit ubrus, klopýtl o napínající se šňůru vedoucí od žároviček na stromečku a ta se vzápětí ještě více napnula. A po dalším škubnutí byla za jiskření vytržena i celá zásuvka. V celém bytě okamžitě zavládla tma, načež se kolem hořících míst míhaly postavy. A zároveň se ozývala spousta slov, co se vůbec ke Štědrému večeru nehodila.
