O předvánočním čase na poště

Určitě také mnozí z vás mají konec roku v práci hektický. Pošťáci závěr roku přímo nenávidí.

Vánoce, Vánoce přicházejí, pošťáci domů strhaní odcházejí. Takhle by se dalo ve stručnosti charakterizovat období před Vánocemi, kterých jsem na poště zažil celou řádku. Ale podobně na tom budou i v jiných zaměstnáních. Dobře si vzpomínám, jak každý rok, tak zhruba dva měsíce před Vánocemi, se začala pošťáků zmocňovat obava. Ta pramenila z toho, co nastane za šrumec v předvánočním provozu. A jak postupně začal stoupat počet zásilek, tak všichni s hrůzou očekávali příchod prosince. A rok od roku byl tenhle měsíc hektičtější. A pak se pravidelně poštou ozývaly takovéhle hlášky.
„Zrušte Vánoce!" 
„Budu mít rád Vánoce, ale až nebudu na poště!"
„Měl jsem rád Vánoce, ale jako dítě."
„Jestli se do Vánoc nezblázním, tak se dám na modlení!"
„Až uvidím balíčky pod stromečkem, tak si nesmím představovat, že to jsou zásilky!"
 I když díky okolnostem stoupala všeobecná naštvanost na práci, tak docházelo tu a tam k úsměvným situacím. Jeden pošťák se převlékl za Mikuláše a takhle oděn přišel na poštu.
„Já budu dneska za poštovního Mikuláše!" sdělil užaslým vedoucím po příchodu do práce.
„To nemůžete!" vyhrkla po chvilce vedoucí.
„Aspoň bude legrace. Já si na sebe vezmu poštovní bundu."
„To by mohl být průser!"
„Těch já už jsem měl."
„Co když vás uvidí někdo z ředitelství!"
„Tak uvidí prostě Mikuláše."
Vedoucí poté zůstala stát s otevřenými ústy dokořán a pošťák odešel z místnosti, přičemž zpíval. „Mikuláš ztratil plášť….“
  A v ulicích byla za nějaký čas k vidění postava v modré uniformě s červenou mikulášskou čepicí a někdy i s vousy. Je vám asi jasné, že adresáti nevěřili vlastním očím.
 Jiný kolega si zase nasadil na hlavu opravdu příšernou masku čerta, s kterou usedl za volant svého vozu a s ní se rozjel do práce. Pozorní policisté ho zastavili a dáli mu dýchnout, ale k jejich neradosti byl zcela střízlivý. S maskou stále na obličeji vstoupil hlavním vchodem na poštu, kde hned způsobil pozdvižení. A zanedlouho rázně napochodoval do místnosti vedoucích.
„Bllll!! Jestli pak jste po celý rok byli hodní!?" pronesl tázavě a v tu chvíli se ozvalo několik výkřiků notně vyděšených lidí.
„Já jdu dneska na Mikulášskou besídku. Tak si to trochu trénuju," sdělil rozesmátě přítomným, kteří na něho pořád hleděli zkoprněle. Pak ještě postrašil několik dalších lidí, zvláště kolegyň, jejichž hlasité výkřiky byly záhy slyšet.
 Před Vánocemi se samozřejmě peče ostošest cukroví a zvláště kolegyně se chlubily svými výtvory. A někdy jsem měl dojem, že se předhánějí v tom, kdo jej bude mít lepší a také v kritizování výtvorů ostatních. Na poště krátce před Vánočními svátky i po nich bylo velké množství druhů cukroví. Což mělo za následek, že se mnozí ještě přejedli v práci a přibraných kil se hned tak nezbavili.
  K Vánocům neodmyslitelně patří koledy, které navodí tu pravou atmosféru. Vzpomínám si, jak jednoho rána zněly z WC místnosti nahlas puštěné koledy zpívané sborem v kostele.  Ty se rozléhaly poštou, a protože bylo otevřené okno, tak je bylo možno slyšet i v okolí budovy. A přicházející zachmuření zaměstnanci se nestačili divit, co to zní z pošty.
 Jednou někdo těsně před Vánocemi přinesl na poštu velký stromek, který okamžitě pošťáci začali zdobit. A to hlavně po pošťácku. A tak se na větvičkách objevila především zavěšená razítka, napíchnuté různě barevné vlaječky, tehdy i používané průvodky a ještě i jiné věci. A na špičku stromečku někdo napíchnul vystřiženou trumpetku z loga pošty. Zanedlouho se neuvěřitelně rychle pod stromečkem objevilo velké množství"dárků." Jednalo se však o pohotově"převlečené" zásilky adresátům. A pak kdosi měl dost svérázný návrh, s nímž většina souhlasila. A ten zněl: Aby se adresátům na oznámení napsalo, že si své zásilky mohou vyzvednout na poště pod stromečkem. Dokážu si živě představit, jak by se ti dotyční tvářili.