Když jsem poprvé vstoupil do místnosti, kde se nacházely bowlingové dráhy, tak mi došlo, že to zavání trapasem. Otvory v koulích, do níž se zasouvají prsty, byly pro mne překvapením. A okamžitě jsem si uvědomil, že nebudu moc koule házet ve stylu vrhu koulí či házení kriketového míčku. Sestra mi začala hned vysvětlovat, jakým stylem bych měl koule házet. Zvednutí první koule dopadlo však tak, že jsem její váhu pocítil na noze. Poté mě začala znervózňovat délka dráhy i její šířka a kuželky se mi zdály postavené proklatě daleko.
Letmými pohledy jsem pozoroval hráče u ostatních drah a bylo mou snahou odpozorovat jejich pohyby. To už mi sestra začala názorně předvádět, jak se má házet. Nadvakrát se koule mihly žlábky a kuželky zůstaly stát. Její přítel si vedl mnohem lépe, načež přišla řada na mne. Volil jsem co nejdelší rozběh a těsně před začátkem dráhy jsem kouli prudce mrštil. Ta se v následujících vteřinách mihla nad drahou v oblouku, na jehož konci dopadla s velkou ránou na povrch dráhy. Všechny přítomné rána překvapila a já jsem byl okamžitě středem pozornosti. Koule skončila ve žlábku a všechny kuželky k mé zlosti zůstaly stát. Na druhý pokus jsem se velmi soustředil, že se mi málem povedlo vběhnout na dráhu a v rozpláclé poloze jsem pak sledoval, jak koule opět sviští žlábkem. Moje první myšlenka poté byla, jestli nejdou nějak žlábky odstranit. Má přítelkyně si vedla skvěle a napoprvé shodila víc jak polovinu kuželek, což mne donutilo k maximálnímu soustředění se na házení.
V následující hodině jsem házel koule všelijakými způsoby, přičemž mnohokrát dráha duněla pod prudkými dopady koulí. Žlábky mě přiváděly k šílenství a začal jsem mít podezření, že mnou hozené koule shazují kuželky snad omylem. I když jsem se obával, že na sebe ještě strhnu pozornost, tak k mému překvapení se to povedlo mé přítelkyni. Ta hodila prudce kouli, přičemž ona nabrala k našemu úžasu směr zcela mimo dráhu, aby vzápětí za dunivé rány narazila do zábradlí vedle ní. Od něho se okamžitě odrazila, přeletěla žlábek a dopadla zpátky na dráhu. Za okamžik se u nás objevil vyděšený muž, co měl bowling na starost a ptal se nás, co se děje. Tak jsem mu vysvětlil, že má přítelkyně má dost prudkou ránu a trochu vychýlenou mušku.
Bowling mě začal bavit a já se začal zaobírat myšlenkou, jak se v jeho hře zdokonalit, aniž bych musel často chodit jej hrát. Počítačové hry mi nabídly skoro dokonalou simulaci bowlingu, ale virtuální trénink nebyl tím pravým ořechovým. To, že bych si ve svém nevelkém bytě zřídil zmenšenou podobu bowlingové dráhy, mi také nepřišlo vhodné, protože by se asi sousedi dost divili, co se to z mého bytu ozývá za rány. A tak jsem aspoň v pokoji nacvičoval rozeběhnutí a hody, přičemž jsem si představoval, že držím v ruce kouli. Při další návštěvě bowlingu jsem však zjistil, že můj domácí trénink byl k ničemu. Koule se mi kutálely ve žlábcích, kuželky ráčily padat občasně a jednou se dokonce mnou hozená koule ocitla na vedlejší dráze k překvapení těch, co na ní hráli. A až tedy někdy uvidíte na bowlingu dělat někoho při hraní rozruch, tak to budu třeba já o)))
