Zářivý byznys

Fotovoltaika. Dotace. Zvýšení cen energií. Krize pro podniky a domácnosti. Omílá se to stále dokola, právě teď je ale nutné informacím probíhajícím médii na toto téma věnovat nejvyšší pozornost. Až nyní se totiž objevují informace, které nám pomohou celý problém pochopit. Tento článek je především souhrnem nejpodstatnějších informací zasazených do souvislostí.

Skoro 3/4 roku od vypuknutí aféry s předotovanou solární energií se konečně začínají objevovat články, které mapují sled událostí kolem solárního byznysu a již konkrétně poukazují na ty, kdo stáli za loupeží  desetiletí nebo ji vědomě či nevědomě napomáhali.

Když mediální kampaň proti zelené energii vypukla naplno, byla to jen změť povyku a povrchních informací - kolik miliard nás to všechny bude stát - 50, 100, 200, 500... jaké zdražení nás čeká - 10, 20, 30%... jak nám to přetíží přenosovou síť - kolaps, katastrofa, krize...

Až dnes se objevují články, které informace v této kauze uvádějí bez hysterie na pravou míru a pídí se po tom, kdo je za to vše zodpovědný. Díky za tyto články! Škoda jen, že tu nebyly již dřív.

Docela mě potěšily komentáře publikované na serveru idnes - Elektrokocourkov. Ptejte se, kdo a proč vám zdražil proud a Nechme zelený proud na pokoji. Nemůže za neschopné politiky.

Potěšily mě tím, že vystoupily z načrtnuté linie řvavých a populistických komentrářů hanící ekologické smýšlení a naopak rovnou říkají, že tenhle zářivý byznys má s původní myšlenkou pramálo společného. Jde jen o další obchodní akci podnikatelů spřažených s politiky. Avšak pro tentokrát navlečených do zelených kabátů.

Velice přínosný je pak článek na serveru Neviditelný pes - Výkupní cena fotovoltaické elektřiny, který zmapoval proces schvalování zákona na podporu obnovitelných zdrojů.

Ve zkratce. Návrh zákona sice zpracoval nenáviděný a stále spoustou lidí obviňovaný Martin Bursík, toho času náměstek ministra životního prostředí Libora Ambroska, osobně se však přikláním k názoru, že návrh byl dobrý. To, co se stalo respektive nestalo potom už tolik dobré nebylo.

Návrh byl schvalován ve sněmovně roku 2005 vládou vedenou ČSSD. Největší kámen úrazu se skrývá v přílepku podaném poslankyní Šedivou za ČSSD na poslední chvíli. Přílepek omezil možnosti Energetického regulačního úřadu korigovat meziročně ceny dotací a to z navrhovaných 10% na 5%.

Jak vidíme, vše souvisí se vším. Dlouhodobá praxe nekontrolovatelných přílepků zaznamenala další úspěšný zářez. Kdyby nebylo možné podat pozměňovací návrh tak snadno, možná bychom se dnes ani nevztekali. Tahle stále běžná praxe nás v budoucnu může stát další miliardy, přesto se nikdo nepřetrhne, aby to zastavil.

Zákon byl schválen vcelku bez problémů, pozoruhodné je především jednoznačné schválení senátem. Ačkoliv v poslanecké sněmovně řekli poslanci za ODS zákonu jasné ne, v senátu jej podpořilo 18 senátorů za ODS, přičemž senát v té době byl chápán jako opozice vůči vládě ČSSD.

Osobně mne taky zaráží, že přední bojovník proti "zelené totalitě", prezident Václav Klaus, nezasáhl a zákon nevetoval. Zaráží mě to především v porovnání s tím, jak citlivá je jeho pozornost k ekologickým tématům, a také s ohledem na počet jím vetovaných zákonů. Prezident se k zákonu nijak nevyjádřil. Zákon sice nepodepsal, ale ani jej nevrátil zpět sněmovně, čímž později nabyl platnosti.

Takové bylo samotné schvalování. Avšak od roku 2005 do roku 2009, kdy se o problém začala zajímat média (a hned se mluvilo o katastrofě), to je dlouhá doba. Těžko tak uvěřit, že chyba nebyla i na straně dalších vlád a poslanecké sněmovny nově složené po volbách roku 2006. Však se taky představitelé předešlých vlád nyní v médiích navzájem vehementně obviňují, kdo že to všechno zpískal.

Dle mého názoru jsou jen dvě možnosti. Buď máme obrovskou smůlu na zdánlivě nekonečný zástup neschopných politiků a úředníků, kteří s tímto problémem nebyli schopni 4 roky vůbec nic udělat, nebo se jedná o vědomou akci, na které se podílelo více politiků z různých stran, úředníci a vyvolení podnikatelé.

Agendu mělo na starosti především ministerstvo průmyslu a obchodu a to odmítlo jednat a připravit novelu zákona. Údajně nám hrozily arbitráže ze stran investorů. To evokuje otázku - teď, když padá jeden návrh na omezení solární energie za druhým, nám arbitráže již nehrozí? A co v jiných zemích, kde došlo hbitě k úpravám zákonů, tam arbitráže snad proběhly? Hrozba arbitráží spíše posloužila jako argument pro oddalování potřebných změn. Jakoby se na někoho čekalo, ať si také postaví své zlaté doly v podobě obřích solárních elektráren.

J&T, PPF, ČEZ? Můžeme jen hádat, většina velkých projektů je napsána na neznámé firmy, které byly založeny nedávno nebo mají nepřehledné struktury končící někde v daňových rájích. Kdo za firmami ale doopravdy stojí, nezjistí ani stát, viz další článek na idnes - Miliardy ze sluneční energie končí na Kypru, u ČEZ i uhlobaronů nebo na podobné téma článek na ihned - Komu to patří? Za pětimiliardovým solárním projektem je malá firma.

Doslova tragikomická mi v této kauze připadá role ČEZu. Ten se snaží po celou dobu budit dojem soucitu a pochopení s lidmi, kteří to vše zaplatí ze svých kapes, přitom sám staví největší solární elektrárnu v Česku a skupuje další projekty jak divý. Své kroky obhajuje tím, že alespoň chce, aby peníze zůstaly v Čechách a nešly do kasiček zahraničních investorů. Jak bohulibé. Hezky shrnuto je to v článku na ihned - Měl být solární brzdou. ČEZ ale naopak nakupuje ve velkém. Utratil už 10 miliard

Vraťme se ale na začátek. Na začátku byli především ekologičtí nadšenci, kteří pomocí solárních panelů nainstalovaných na svých střechách chtěli šetřit životní prostředí a přispět k trvale udržitelnému rozvoji podporou obnovitelných zdrojů. Se stále se zlepšující technologií takových lidí mělo přibývat. Se zvyšující se efektivitou by přibývaly střechy škol, obecních úřadů, nemocnic... Tento scénář ale směřuje k oslabování centralizované přenosové sítě a k osamostatnění odběratelů - jinými slovy krach energetických gigantů.

Jenže tento scénář je odložen na neurčito a namísto toho můžeme sledovat jak ti, kteří se solární energie měli bát, inkasují horentní sumy za bezrizikový byznys. A tomu, kdo si chce na střechu připojit pár panelů, dojde na žádost o připojení vážně myšlená odpověď, že jeho 1 kW ohrozí přenosovou síť ČR a z toho důvodu jej nemůžou zapojit.

Celým tímto problémem se solární energií se mělo demonstrovat, jak zavrženíhodné je zelené smýšlení, kam nás můžou zavést tyto obnovitelné neefektivnosti a tak podobně. Není to naopak náhodou tak, že to demonstruje především politickou bídu naší země v celé své "kráse"? Last-minute přílepky, anonymní akcie, nekontrolovatelný lobbing, propojení politiky a vyvolených podnikatelů, vědomá/nevědomá neschopnost politiků, impotentní úřady. Prostě, učebnicový příklad všemožných politických hříchů dnešní doby.