O mediálních kampaních a Bursíkovi, který narazil

Tuhle mi kamarád vykládal o problému se solárními panely, kolem kterých se rozjel velký a výhodný obchod, kde každý další watt solární energie zvýší cenu elektrické energie jako takové, poněvadž existuje nařízení, že solární energie musí ČEZ vykupovat za předem danou cenu. To vše mi řekl s dovětkem:"A nemůžou za tohle ti zasraní zelení?" Chápu rozhořčení jeho i ostatních lidí. Vždyť dobrý biznis určitých podnikatelských subjektů sponzorujeme my všichni! A ano, zelení na tomto problému mají svůj podíl, vzhledem k tomu, že měli na MŽP toho času svého muže. Přesto...

O problému špatně nastavených dotací pro solární energii jsem se dozvěděl asi před půl rokem, o dost dříve než se o ni dozvěděl můj kamarád z mainstreamových kanálů. Nikde aktivně jsem tuto zprávu přitom nehledal, jen jsem si ji se zájmem přečetl na jedné ze zadních stran novin. Jsem pro podporu obnovitelných zdrojů, ale tak jak byly nastaveny dotace pro solární energii, to i pro mě bylo nepřijatelné. Energetický regulační úřad a ministerstva průmyslu a životního prostředí chtěli pravděpodobně výrazně podpořit výstavbu elektrovoltanických elektráren, dostát tak závazku daného Evropské unii, že do roku 2010 budeme získávat 8% energie z obnovitelných zdrojů, a při špatném odhadu vývoje solárních technologií vytvořili ideální podmínky pro nastalý solární boom, který dotují všichni odběratelé elektrické energie. Bohužel, v konečném důsledku to znamená rostoucí antipatie k obnovitelným zdrojům a celkové zelené politice. Problém je přesto, i přes omezené možnosti a při nutnosti nasazení velkého úsilí, řešitelný.

Zprávu jsem osobně nepovažoval za nějak enormně skandální (když srovnám chybný odhad dotací s korupcí prolezlých systémů zakořeněných v nejedné veřejné instituci). O to víc mne překvapilo, že zpráva proběhla mainstreamovými kanály v takovém rozsahu (navíc se značným zpožděním), výsledkem čehož lidé, kteří se o problematiku prakticky nezajímají, spílají obnovitelným zdrojům a lidem, kteří je prosazují nebo byť jen podporují. Je s podivem, že ti stejní lidé již nejsou zmasírováni informacemi o záměrech těžařských společností dále proměňovat Severní čechy v měsíční krajinu, nebo že je ČEZ v podezření, že uměle udržuje vysoké ceny elektřiny, kvůli čemuž byl i pod drobnohledem evropské komise. Kolik např. tato zpráva a (tentokrát opravdu skandální) únik informací z Úřadu pro hospodářskou soutěž zabrala prostoru v mainstreamových kanálech? Minimálně...

Celá tato záležitost na mě působí jako účelová mediální kampaň, jejíž účelem je odvedení pozornosti od jiných skutečností. Po vytvoření nové energetické koncepce se energetickým a těžařským společnostem otevřely dveře dokořán. Obyvatelé Severních čech se obávají prolomení těžebních limitů a je nasnadě, že jejich obavy by vyvolaly celospolečenský soucit, který by před volbami a i po nich bránil těžařským lobbistům dokonat dílo do konce. Tu se najednou začali objevovat články o problémových a nespolehlivých obnovitelných zdrojích (viz. zmíněné dotace) a potřebě řešit energetickou situaci rychle a radikálně. Takto zmasírovaný volič poté přimhouří oči nad rozšířením těžby hnědého uhlí a v budoucnu třeba i nad obnovou těžby uranu.

...

Obvinit někoho z korupce bez jasných důkazů je u nás v dnešní době již vcelku zažitým politickým folklórem. Obvinění však často zůstávají bez odezvy. Obviněný si buď myslí, že takové nesmysly u veřejnosti nezabodují anebo má opravdu máslo na hlavě, tak se brání sice obratem ale jen slovy nikoliv však soudně - to je vnímáno pravděpodobně jako zbytečná ztrátu času.

Martin Bursík rozhodně není přeborníkem v této disciplíně, na to jsou tu jiní experti, nicméně on sám se k obvinění z korupce bez jasných důkazů také uchýlil. A nutno říct, že docela narazil. Svá obvinění totiž směřoval na vládu, kterou zaštiťuje u veřejnosti populární premiér Jan Fischer. Spíš než popularita premiéra je však v tomto případě důležité to, že ho veřejnost vnímá jako čestného a nekorumpovatelného politika (uředníka, chcete-li). Proto, když premiér "bouchnul do stolu" a vyzval Bursíka k veřejné omluvě, setkalo se to u veřejnosti s obrovskou podporou. Takový šach Bursík určitě nečekal a asi se hodně zapotil při promýšlení dalšího tahu. Jsem rád, že v době, kdy se politika začala nebývale bulvarizovat, se stal premiérem Jan Fischer, který dnes povětšinou klidným hlasem učí politiky napříč politickým spektrem dobrému chování. I nyní nám ukázal jak snadno se lze vypořád s nepodloženými obviněními. Jde to snadno, ale je k tomu nutná podmínka, kterou většina politiků nesplňuje a to je mít dostatečnou politickou morálku. Cením si toho všeho, přesto bych se zde zastal Martina Bursíka potažmo celé SZ, za kterou Bursík mluvil.

Za prvé, ačkoliv nechci hájit nikoho, kdo předkládá nepodložená obvinění, jak jsem již napsal, jsou tu jiní, kteří jsou v této disciplíně přeborníky (předsedy dvou nejsilnějších stran nevyjímaje) a proto bych byl rád, kdyby se všem měřilo stejným metrem a ne, že u dvou největších stran se budou tyto očerňující nařčení jaksi tolerovat a přehlížet. Za druhé, novela horního zákona měla zacelit dlouhodobé nedostatky, které těžařům dávaly příliš mnoho volnosti vůči právům obyvatelů žijících v zájmových oblastech. Tato novela byla vypracována MŽP, projednána a schválena vládou Mirka Topolánka. Ať už si  myslí o minulé vládě kdo chce co chce, nutno podotknout, že tato vláda měla mandát veřejnosti. Naproti tomu nynější vláda, byť oblíbená, nebyla volena, nemá tedy mandát veřejnosti. Dost dobře nechápu, jak je tedy možné, že tuto novelu prostě jen tak stáhne z jednání poslanecké sněmovny a vše co bylo předtím zvolenou vládou zhotoveno a schváleno potopila.

Byť Bursík nepředložil žádné konkrétní důkazy, podivné chování vlády si snad opravdu nelze vysvětlit jinak, než podlehnutí tlaku lobby těžařů. Jan Fischer všechny podezření umě "zahrál do outu" trváním na veřejné omluvě, přesto - aby se veřejnost nepídila po tom, kdo že to má vlastně pravdu, objevila se znenadání sada zpráv o tom, jak Bursík před lety radil těžařům v otázce prolomení těžebních limitů. Zprávy se opíraly o pouhé tvrzení lobbisty Mostecké uhelné Jana Dobrovského, který pro svá tvrzení nepředložil žádné důkazy, byť by je měl mít po ruce. Martin Bursík dostatečně doložil, že na jeho aktivitách nebylo nic podezřelého. Jako ekologický konzultant poskytl své služby těžařským společnostem, když jim radil v ekologických otázkách. Koho ale zajímají fakta? Mediální kampaň se už rozjela na plno a postupně podsouvala svým konzumentům jasná sdělení:
- ekolog Bursík je pokrytec (brojí proti prolomení limitů a přitom je pomáhal těžařům obejít)
- Bursík je podvodník (pracoval ve stejný čas na ministerstvu i pro těžaře)
- Bursík na poradenské činnosti vydělal neskutečných 1 500 000 Kč, slovy: jeden milión pět set tisíc korun (to kdyby předchozí dva body nezafungovaly, lidská závist dozajista zabere)

Kdo se na nastalé události podíval s odstupem, musel si myslet, že nařčení byla adekvátně odvrácena a že v konečném důsledku by to pověsti Martina Bursíka mohlo i pomoct. Avšak na takové lidi mediální kampaň směřována evidentně nebyla. Z diskuzí pod články týkajících se tohoto tématu je patrné, že pověst Martina Bursíka byla úspěšně zadupána do země. Ve volbách by mohlo být jeho vysvobozením kandidatura v Ústeckém kraji, kde lidé tyto "zaručené" zprávy vnímají snad trochu jinak.

Mediální kampaně jsou neviditelným fenoménem dnešní doby. Dříve to byla lživá propaganda, která nám vymývala mozky, dnes to jsou hrubě povrchní zprávy, které nás zahlcují kvantitou a ne kvalitou a které mají již předem dané, co mají jejich konzumentovi sdělit. Bránit se proti tomu přitom není těžké - stačí je jen přestat sledovat.

Nejsem mediální odborník, přesto pro představu - pod mainstreamovými zpravodajskými kanály, kde hrozí výskyt mediálních kampaní, si představuji např. televizní zprávy všech českých televizních stanic; pořady Nedělní partie a Otázky Václava Moravce, pokud jsou v nich přítomni politici; internetové zpravodajské portály či hlavní zprávy denních tiskovin; neprofesionálně vedené či podlézavé rozhovory s politiky. Jako vedlejší zpravodajské kanály vidím týdeníky, které se o problémy zajímají obšírněji; publicistické pořady; komentované zpravodajské pořady (Události komentáře, Hydepark aj.). Dále pak pořad Otázky Václava Moravce (vyjímečně i Nedělní partie) či jiné odborné debaty, kde nejsou přítomni politici; profesionální rozhovory s politiky; alternativní internetové zdroje.