Do slovníků nespisovné Čestiny se dostaly nové výrazy jako vítač, dobroser, havloid, pravdoláskař a především sluníčkář. Myslím, že jsem jeden z nich. Co se ale za tímto výrazem skrývá? Jsou sluníčkáři opravdu tak sluníčkoví?
Výraz sluníčkář má dokonce i záznam ve Wikipedii zde. Nejkratší definice popisuje sluníčkáře jako někoho, kdo nebrojí proti multikulturalismu. Mě multikuluralismus nevadí a tak, dle hesla: "kdo nejde s námi, jde proti nám", jsem se mezi sluníčkáře pravděpodobně kvalifikoval i já.
Tento pojem není limitován nějakou přesnou definicí, naopak je dosti široký a flexibilní. Tak se např. (selsky) rozumí, že sluníčkář je také milovníkem muslimů, jejich víry a tradic. Tudíž tedy hnusný vlastizrádce a tak dále...
Označení sluníčkář beru, je to docela hezké slovo, jehož základem je slunce, což je symbol života. Ale že bych se označil za milovníka muslimů a jejich tradic? To opravdu ne.
Tak za prvé jsem ateista a to se jaksi neslučuje s jakoukoliv vírou v cokoliv.
Pak tu máme zákaz pití alkoholu. Nejsem žádný ochlasta, dokonce by se dalo říct, že jsem proti nadměrnému pití alkoholu (a jeho glorifikace), ale úplný zákaz je hloupost. Navíc, když k tomu přičteme nemalé pití alkoholu v muslimských zemích "na tajnačku" tam, kde to Alláh nevidí, můžeme k této hlouposti přičíst i velkou porci pokrytectví.
Jíst či zdravit levou rukou. V některých muslimských komunitách se za tento prohřešek můžete setkat s opovržením. Ti progresivnější to neřeší, což je dobře, protože dodržovat Mohamedovo doporučení z roku raz dva, kdy neexistovaly záchody, umyvadla a mýdla, je fakt nesmysl. Navíc zhruba 80% lidí je praváků. Tradicionalističtí muslimové by se nad tímto faktem měli vážně zamyslet.
Podobným případem je zákaz konzumace vepřového. I to pravděpodobně vychází z prastarého doporučení o nečistotě prasat, které v dnešním světě postrádá jakoukoliv logiku.
Halal znám jen zevrubně, hlavní součástí by mělo být odříkání krátkého požehnání před usmrcením zvířete. Opět mi to přijde jako pošetilá tradice, ale budiž. Jestli jsou dodržovány zákony na ochranu zvířat, tak v tom nevidím problém.
Ve zkratce by se dalo říci, že rozhodně nejsem tradicionalisticky založený, tudíž dodržování tradic dávno překonaných a dnes nesmyslných (a to nejen těch muslimských) mi je velmi proti srsti a osoby, které na těchto tradicích urputně lpí, nemůžu považovat za rozumné. Na druhou stranu, pokud mě to osobně neomezuje, tak mi to vůbec nevadí. Ať si každý dodržuje tradice, jaké chce.
Další tradicí je zahalování žen - velké téma. Zde zastávám 2 rozdílné názory. Hijab, který je takovým komplexnějším šátkem, mi vůbec nevadí. Je to škoda, to jo (muslimské ženy mívají krásné vlasy), ale nevadí mi to a nechápu jak to může vůbec někoho dráždit. Vždyť podobné pokrývky hlavy byly ještě nedávno součástí i naší kultury (převážně na venkově) a i dnes obdobnou pokrývku hlavy nosí jeptišky, po kterých nikdo odhalení nevyžaduje.
To nikáb, ze kterého koukají ženě jen oči, to je jiná. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a sám zjišťoval, kde končí má hranice liberálnosti. Nakonec jsem dospěl k závěru, že nikáb už je za její hranicí (o burce ani nemluvě). A to hlavně z důvodu, že považuji obličej za bránu do duše člověka. Obličej je to, co sledujeme, když s někým komunikujeme. Z jejich obličeje je možné vyčíst jejich rozpoložení, nálada, nepohoda, atd. Když je ale obličej zahalený, tento základní komunikační vztah je narušen, a celé to vyznívá při nejmenším dost zvláštně.
Burkiny mě naopak nedráždí. Vhodnost koupacího oděvu ať řeší personál plaveckých stadionů. Jestliže s tím neshledají žádný problém, proč by mi to mělo vadit?
Tím bychom mohli navázat na další aspekt muslimské kultury a to je přístup k ženám a jejich právům obecně. Myslím si, že jsou jejich práva v muslimských zemích potlačována (někde méně, někde více, někde extrémně) a tudíž bychom si v tomhle bodě zcela jistě nerozuměli, ježto bych se označil za (asi mírného) feministu. Naopak mě překvapuje, že ještě nedošlo k družbě mezi muslimskými a Evropskými tradicionalisty, za boj proti feminismu a emancipaci žen. V jejich názorech na tuto problematiku vidím jasnou korelaci.
Nakonec asi nejdiskutovanější téma - právo šaría. Jestli čekáte dlouhý elaborát výhod x nevýhod a shod x neshod, čekáte marně. Šaría mě nezajímá. V ČR platí české zákony a vždy platit budou a to i v no-go zónách, yes-run zónách i maybe-submarine zónách.
Můj pohled na svět s viděním světa průměrného muslima toho evidentně nemají moc společného. Proč se jich tedy, řekněme, zastávám (rozuměj: neúčastním se celonárodního honu)? Protože právní stát. Ano, právní stát. Ten totiž neřeší národnost, etnikum, náboženství, pohlaví či barvu kůže. Ten řeší jen podstatu provinění proti platným zákonům. Neřeší vzrušeně a afektovaně, zda-li provinilec byl azylant, muslim, uprchlík, slušný Čech či eskymák. V právním státě jsme si všichni rovni. A tak to má být!
Hrozbou pro právní stát nejsou muslimové či jiná etnika, ale ten, kdo se ho snaží pomocí nějakých výjimek deformovat a říkat, tenhle je vinen více než jiný na základě rasy, náboženství a podobně.
Řečeno jinými slovy: jsem především obhájcem právního státu a jeho principu rovnosti. A takový ho budu hájit i pro muslimy (či kohokoliv jiného), byť nesdílím jejich tradice a názory.
