Závislost se musí podporovat, aneb kofein je k životu třeba

Závislost může být různého druhu. Některá člověku škodí, jiná naopak pomáhá k lepšímu zdraví. Co tedy taková závislost kávová?

Patřím mezi ten typ lidí, kteří si po celý život nesou určitou závislost. A to ne jednu. Jednou z nich je závislost na kávě, následovaná závislostí na víně, které dýchá na záda závislost na mp3 přehrávači - ta se projevila teprve nedávno. Kdybych tu měla dopodrobna popisovat všechny výše zmíněné závislosti, odradilo by to myslím, i nejvytrvalejší čtenáře. Zaměřím se tedy na závislost prvně zmíněnou, onu kávovou. Myslím, že nejsem jediná když řeknu že první, co potřebuji ráno cítit je vůně kávy linoucí se z dosti velké nádoby - běžný šálek se postupem let stal nedostačujícím -ranní konzumaci tedy zajišťuje rovnou "šálek" o objemu půl litru. Tím to vše jen začíná. Tato dávka kofeinu, ač se zdá dostačující na zbylých 24 h, mi vystačí pouze na dopoledne. Po obědě si samozřejmě neodpustím o poznání menší, ale za to silnější doušek pressa s kamarádkou při obědové pauze. Pak přijde večer, kdy se mi pod tíhou studijních materiálů na další den prohýbá hřbet. Jediným povzbuzujícím řešením je šálek kávy večerní. Je přece vědecky dokázáno, že káva konzumovaná ve večerních hodinách nemá na následný spánek vliv. Tudíš jsem se rozhodla pro tentokrát dát na radu a poznatky vědců. Jak se v dalších hodinách ukázalo, byla to chyba. Zrak s kruhy pod očima mi padl na displej digitálního budíku. Bylo za pět minut dvanáct a já ne a ne zabrat. "K čertu s vědeckými poznatky" letělo mi hlavou když jsem zapínala již třetí film v přehrávači notebooku. Podařilo se mi usnout až nad ránem. Když jsem už konečně natvrdo zabrala, ozval se nezaměnitelný hlas Tomáše Kluse a jeho píseň Marie - toť tón mého budíku - není nad optimistický začátek nového dne. Ne že bych od té doby na tuto svoji závislost zanevřela, ale jejímu podporování se věnuji výhradně a pouze během dne a nikoliv večer. Postupem doby zjišťuji, že není káva jako káva. Tím nemyslím druh, ale způsob uvaření. Jeden známý mi totiž jednou uvařil kávu, o které jsem až do té doby prohlašovala, že ji pít nebudu, protože je odporná. Jednalo se o kávu bez mléka, čistě s logrem. Po její konzumaci jsem však byla nucena změnit názor. K odpornosti měla na míle daleko. Hned následující den jsem zpěchala do nedalekého obchodu a onu kávu zakoupila. Těšila jsem se, jak si její konzumací zpříjemním deštivé odpoledne. Ale, chyba lávky. Ať jsem se snažila sebevíc, pořád se podobala té odporné, kterou jsem před lety byla nucena na návštěvě vypít. Vysvětlení je tedy jediné. Záleží nejspíš i na okolnostech a osobě, která Vám ji uvaří, protože mě se to od té doby nepovedlo.