Rozloučení

O tom, že vše hezké jednou skončí loučením, vypráví verše této básně. Ne každé loučení musí být smutné, protože na každém konci je hezké, že něco nového začíná.

Že s úsměvem jde všechno líp, to psáno v básních známých bývá, že pro lásku má smysl žít, do kamene pravdu vrývá. Ten, který svoje srdce dal, v jedné letní tmavé noci, na oplátku odevzdal, svůj tiživý a špatný pocit. Do srdce tím vrazil nůž, co hluboko se vryl, a smutek v jejích modrých očích, byl jediný, co vidět zbyl. Nežádala odpuštění, za to, co mu v tichu šeptá, věděla že názor její, bude to, na co se zeptá. A tak řekla pravdu chtěnou, do ticha té tmavé noci, pak zůstala na kolenou, bez něho a bez pomoci. Však zítra bude nový den, to psáno je do kalendáře vše bude jako špatný sen, do očí se vrátí záře.