Ránem den teprve začíná

Příběh o tom, že krásné ráno je základem každého dne. Je oním stavebním kamenem, na který během dne skládáte další a další kamínky, abyste večer mohli spatřit celý kamenný domeček.

Otevřela oči. Ještě ji v hlavě doznívaly výjevy ze sna, který ji provázel celou noc. Byl to pěkný sen. Takový, ve kterém nebylo místo pro strach ani smutek. Byl až po okraj naplněný štěstím. Slastně se protáhla a vystrčila bosé nohy z pod peřiny. Pravou rukou nahmatala brýle s černými obroučky, které předchozí večer odložila na nočním stolku. Nasadila si je a roztáhla žaluzie. Den se teprve probouzel, ona ale věděla, že není jediná, kdo bdí. Na nose ji zašimrala důvěrně známá vůně ranní kávy. Dychtivě nasála vzduch a zároveň s omamnou vůní se ozval i hlad. Jak ráda a často říkávala, "bez snídaně nefunguju". I když on některé věci zapomínal, na tohle nikdy nezapomněl. Vždycky vstával o minutku dřív než ona, aby jí mohl přichystat snídani. Oba milovali tyhle společné chvíle, které byly jenom jejich. Měly svoje zvláštní kouzlo. Byly plné klidu a v ostrém kontrastu s dnešní uzpěchanou dobou, kdy lidé nemají na nic čas. Vkročila po špičkách do kuchyně. Najednou cítila, jak jí někdo zezadu přikrývá oči a směruje ke stolu. Byl to on. On, kterému jednoho dne podala ruku, on ji stiskl a už nepustil ze svého něžného, ale o to pevnějšího sevření. Vtiskl jí polibek do vlasů. Milovala tohle gesto, které dělával, když chtěl být zvlášť milý. Posadili se ke stolu, každý se svým šálkem kávy. Někdy si vyměnili spoustu slov, ale také dokázali mlčet a vnímat ticho, které je obklopovalo. A čas plynul... Vtiskl jí dlouhý polibek, aby jí vydržel na celý den, co budou oba v práci. Pak si oblékl dlouhý, černý kabát, uvázal šálu a odešel. Slyšela jen křupot kamínků na příjezdové cestě k domu. Dívala se, jak odjíždí. Pak rychlými kroky vyběhla do poschodí. Oblékla si bílou košily a černé kalhoty s vestou stejné barvy. Černá barva dávala kontrast její bledé pleti i světlým vlasům. Pak popadla kabelku, klíčky od auta a i ona opustila dům. Každý se vydal svou vlastní cestou, aby se večer mohli opět sejít na stejném místě. Naplněni dojmy a novými myšlenkami, událostmi a nápady, které přinesl onen pondělní den. Ale i když se během dne může stát spousta zajímavých věcí, oni dva se již teď těší na další, společně strávená, rána. Protože krásné ráno je základem každého dne. I když se to může zdát zanedbatelné, věřili, že rána dělají den. Stejně jako já. Takže, milý čtenáři, pokud si vydržel číst až do konce, zamysli se nad svými začátky dnů. Třeba najdeš něco, co se dá změnit nebo přinejmenším o trošku vylepšit.