Okusování povoleno aneb když je palec opět v kurzu

Jako malá jsem místo dudlíku cumlala palec levé ruky. Tento zlozvyk mi bohudík nezůstal, ovšem nyní je palec opět v kurzu - tedy ne že bych se toužila vrátit do dětských let, ale zájem má někdo jiný.

Každý kdo má nebo někdy měl v rodině malé asi tak čtyř až pěti měsíční dítě ví, o čem je řeč. Každé malé "mimčo" v tomto věku strká do své dětské tlamičky vše, co mu přijde pod ruku. Ať už jsou to hračky, dudlík nebo prostě jen jeho ručičky. Ale i ty ručičky se někdy omrzí a do kurzu se dostávají prstíky cizí. A tak jsem se já, před čtyřmi měsící pasovaná do role tety stala novým "okusovacím objektem" svého čtyřměsíčního synovce. Začalo to zcela nenápadně. Máš malý macík, který si zamiloval (nejspíš po mém vzoru) na spaní hadrové kapesníky, je začal nezadržitelně strkat do své věčně uslintané tlamičky. Protože však kapesníky k tomuto účelu byly časem nedostačující, do jeho pusinky mizely hračky, plyšové ouško oblíbeného sloníka i jeho ručičky, které se mu do ní vešly celé. A pak jednoho dne a zcela nečekaně, objevil, že i ostatní členové rodiny mají také prstíky, které se dají dobře okusovat. A v tom okamžiku jsem byla pasovaná do role "náhradního kousátka". Moje palce a zejména ten u levé ruky měl pro naše mimčo nejspíš zvlášť neodolatelnou příchuť. Jen těžko popsat ten pocit, když mi palec levé ruky drtí malé dětské dásničky, zoubky bohudík ještě nepoznamenané. A tak se ze dne na den stal můj levý palec oblíbenou náhražkou hodnou zmáčení pořádnou dávkou slin. Zajímavé je, že tato role pro něj není vůbec neznámá. V dětství jsem ho i já používala místo dudlíku, takže na něm možná něco je. Teď už to nemůžu posoudit, protože v tomto věku už pochopitelně necumlám. Možná, že když jsem povyrostla si palec oddechl, že už není v kurzu mé pozornosti. Asi chudák netušil, že za pár let se do své cumlací role vrátí - ovšem v jiné dětské tlamičce. Takže už musím končit - je scháňka po mém palci - doufám, že mi z něho něco zůstane.