O tom, kolik úsilí stojí získání řidičského oprávnění

Nikdy příliš neoplývala nadšením z cestování hromadnou dopravou. Těšila se, že si v osmnácti udělá řidičák a bude jezdnit svým malým a klidně starým, autíčkem. Jak se však ukázalo, cesta ke splnění tohoto přání, nebyla vůbec snadná.

Tvář měla mírně lesklou potem a v ní výraz naprostého soustředění. Kam by se na ní v té chvíli hrabal profesionální hráč pokru se svým takzvaným "pokerface". Pravou ruku položenou na řadící páce, levou na volantu. Nastal ten zlomový den, kdy měla před zraky zkušebního komisaře složit závěrečnou zkoušku z řízení osobního automobilu. Motor nabral na otáčkách a auto se dalo do pohybu. Byla nervózní jak "pes". "Jen něco zásadního nepokaž" letělo jí hlavou, když mířila do první křižovatky. Přibrzdila auto před dobře známou dopravní značkou - dej přednost v jízdě a rozhlédla se na obě strany. Nikde nic. Rozjela se bez cukání a to ji dodalo na odvaze. Jenže pak... další křižovatka, do které najela přesně tak, jak neměla. Věděla to hned a s ní všichni, kteří v autě seděli. Jistý vyhazov. "Kudy by asi podle Vás mělo jet auto v protisměru?" Řval zkušební komisař a ona v té chvíli chtěla splynout s potahem na sedadle řidiče. Stát se neviditelnou, nic nevidět a ani neslyšet. No nic, zbýval druhý pokus. Teoriii zvládla na výbornou, ale ta praxe - s tou byla potíž. Přála si umět se otřepak z neúspěchu stejně, jako si pes vytřepává vodu z huňatého kožichu. Jenže právě to neuměla. Celou noc se jí zdálo o nepovedených jízdách, naprostém zoufalství a bezmocí. Musí doufat, že příště to zvládne a rozšíří řady řidičů. Měsíc utekl jako voda a v kalendáři neomylně svítilo datum, kdy měla druhý, opravný pokus. "Chce to hluboký nádech a klid" říkala si, když opět usedala na sedadlo řidiče. Snažila se nevnímat výraz toho samého zkušebního komisaře, který jakoby říkal "už je tu zase, to blonďaté nebezpečí za volantem". Rozjela se na první pokus. Následovala první křižovatka, pak druhá a třetí. Zatím žádná chyba a ona v duchu zajásala. "Že by to konečně vyšlo?" Zatajila dech, když parkovala před budovou autoškoly a obrátila se na vzadu sedícího komisaře. Ani nedutala a visela mu na rtech. Kdyby se uměla modlit, nejspíš by už v duchu přeříkala půlku modlitby. Nakonec mohla zajásat. Nepředvedla sice naprosto stoprocentní výkon, který by oplýval jistotou, ale na udělení řidičského oprávnění to stačilo. Vystoupila z auta a otřela si pot z rozesmáté tváře. Dokázala to.