Byla to malá, šedivá kulička, ze které vykukovaly čtyři, k tělu nepoměrně dlouhé nožičky. Přesně tohle byl můj první dojem, když jsem spatřila našeho nového člena domácnosti. Vítej doma, Alíku.
Ze svých sourozenců byl ze všech nejmenší, ale to mu nijak neubralo na odvaze nebo kuráži. Když k němu jednoho dne přišli jeho noví majitelé, bez obav se nechal přemístit do plastové přepravní klece a vyčkával, co bude. Cesta byla dlouhá a tak si pobyt v přepravce krátil poklepáváním packy do rytmu. Autorádio hrálo Queen a jejich "We will ruck you". Jak se později ukázalo, kocourkovu oblíbenou muziku. Netrvalo dlouho a auto zastavilo na příjezdové cestě. Kocourek ztratil půdu pod nohama, jak ho něčí ruce i s přepravkou zvedly do vzduchu. Zanedlouho se dvířka klece otevřela a kocourek mohl konečně ven. Malá, šedivá hlavička opatrně vykoukla a tlapky dopadly na měkký koberec. Byl doma.
Netrvalo dlouho a kocourek se tu cítil jako doma. Koneckonců měl všechno, po čem malé kotě touží. Vlastní pelíšek, misku, fontánku s vodou a nechyběly ani plyšové myšky na hraní. A navrch veškeré výbavy rovnou tři lidi, kteří budou pečovat o jeho blaho. Z těch tří se mu nejvíce líbil ten nejmenší. Chlapeček s blonďatými vlásky a modrýma očima si s kocourkem okamžitě padli do oka. "Pojď sem chlupáčku, budu ti říkat Alík, jsi pro?" ptal se chlapec a ukazoval kocourkovi postavené koleje s elektrickým vláčkem. Kocourek nezaváhal ani vteřinu a okamžitě zalehl koleje v místě, kde byla umístěná výhybka. Mezitím přijel vláček, který do kocourka strkal vší elektrickou silou. Ale nebylo to nic platné. Kocourek ležel a slastně přivíral oči. Právě objevil něco úplně nového - kocouří masáž zad. Jen chlapeček nebyl úplně spokojený, protože vláček se ne a ne pohnout z místa. Pomyslnou soutěž kdo z koho nakonec vyhrál vláček, protože kocourek měl masáže tak akorát dost a raději se přesunul do proutěného křesla, kde okamžitě usnul. Byl to náročný den a kdoví, co mu nový den přichystá.
