I kočka umí skočit oknem

Byl slunečný, letní den, někdy uprostřed července. Slunce se opíralo svými paprsky do oken, již od samého rána. Kocour Tomík ležel na vyhřáté podlaze kuchyně a slastně přivíral oranžové oči.

Z jeho lenošivého rozjímání ho vyrušil zvuk přicházejících kroků. Do kuchyně vstoupil pár dlouhých, hubených nohou, který patřil blonďaté osobě, která obývala kočičí teritorium. Bylo jedenáct hodin dopoledne, a to je jistě čas oběda, napadlo Tomíka a dychtivě nasál vzduch, do svého šedého čenichu. Určitě mu něco dobrého doputuje do stále hladového žaludku. Ale ouha, dnes se podávají palačinky, takže pro něho dnes nic dobrého nekouká. Ach jo, líně se vrátil na své předchozí místo na podlaze, a přitom pečlivě vážil každý krok svých šedých tlapek, aby neudělal ani jeden navíc. Takovou námahu si přece nemůže ve svém věku dovolit. Zaujal tedy opět svojí tradiční, relaxační pozici na zádech, s tlapkami volně hozenými, a zpoza přivřených víček, pozoroval tu blonďatou osobu, jak se pohybuje po kuchyni. Ta mezitím zamíchala těsto na palačinky, a zanedlouho byla kuchyň plná jejich neodolatelné vůně. Tedy, z pohledu kocoura spíše smradem, protože holt vůně masa, to je jiná věc. Onen palačinkový odér, je však v našem příběhu rozhodující. Po upečení již zmíněných palačinek, bylo třeba otevřít okno a pustit dovnitř trochu čerstvého vzduchu. A přesně na tento okamžik Tomík čekal. V nestřežené chvíli se překvapivě ladně, tedy tak jak mu jeho šest kilo váhy dovolilo, vyhoupl na okenní parapet. A "hop" - skočil. Letěl vzduchem s tlapkama široce rozevřenýma, připravenýma na přistání a oranžovýma očima dokořán, ve kterých se odrážel strach i údiv, nad vlastním výkonem. Dopadl do trávy na všechny, mírně roztřesené, šedé nohy. Otočil se a s údivem hleděl směrem k otevřenému oknu, ve kterém stála s nevěřícným výrazem, ta hubená, blonďatá. Křičela něco v tom smyslu, že ten kocour opravdu, ale opravdu nemá ve svém věku rozum. Nakonec to dopadlo dobře pro všechny zúčastněné. Tedy, palačinkový odér vystřídal svěží, letní vzduch, ta bloncka se ani moc nezlobila nad kočičí nezodpovědností a kocour? Ten dokázal sobě i ostatním, že ne všechny domácí kočky mají tlapky jen na okrasu, ale umí je v případě potřeby použít. Ale přehnaná námaha vysiluje a škodí kočičímu zdraví, takže tyto umy provozuje náš kocour jen zřídka. Takže po tak namáhavém dni si musí dát alespoň dvacet hodin zaslouženého spánku. Je třeba načerpat síly na nový den. Tak dobrou noc.