Kolem nás existuje celá řada lidí, která žije tzv. „single“. Je to jejich svobodné rozhodnutí? Nebo je k tomu donutily okolnosti? A jaké výhody tento způsob života přináší?
Čekám, čekám, až se nedočkám
Velmi častým důvodem je hledání toho pravého. Hledáte, zkoušíte a toužíte po lásce, jejíž představu nám tak často nutí romány nebo filmy. Bohužel, setkání s realitou bývá značně odlišné. Vztah není procházka růžovou zahradou. Je o hledání kompromisů a obrušování hran odlišností obou partnerů. Proto nečekejte na někoho dokonalého a pracujte na nedokonalostech toho, kdo stojí právě před vámi.
Rozhodující role věku
Rozhodující roli hraje i věk. Ve dvaceti se zamilujete snadněji, než ve třiceti. Čím je člověk starší, tím víc si zvyká na své pohodlí a svůj životní rytmus. Tím pádem se těžko přizpůsobuje druhému. Ten se nakonec nezaslouženě ocitá v roli narušitele.
Dalším problémem je i fakt, že od třiceti dál jsou z pohledu žen tzv. „k mání“ jen muži rozvedení, případně „šťastně zadaní“, kteří hledají možnost povyražení a únik ze stereotypu.
Sigle z vlastní vůle
Jistě existují i případy, kdy se lidé prostě rozhodnou žít sami a takový život jim vyhovuje. Jsou sami sobě pánem, pracují a cestují. Věnují se sobě a svým přátelům a koníčkům. Takhle si život zařídili a vyhovuje jim to. Proč ne. Je to rozhodnutí každého z nás. Jestli ale na vás po večer padá splín a přece jen byste rádi někoho drželi za ruku, hledání nevzdávejte. Štěstí se jistě usměje i na vás.
