O tom, jaká nezbytnost mi v kabelce (či tašce) chybí, jsem se přesvědčila minulý víkend.
Již třetím rokem chodím na brigádu do malé prodejny s vínem. Prodejna sestává ze dvou místností a světlo do ní proudí skrze otevřené dveře. Závislost na elektrickém osvětlení je tedy víc než zřejmá. A právě minulý víkend v ranních hodinách, kdy jsem prodejnu otevírala, vypadl proud. Místnost se zahalila do šera. Vína, která jsou vyskládaná po obvodu prodejny v dřevěných regálech, zakryla tma a mě společně s nimi. Nejdřív mě napadlo, že vypadl proud jen v domě, kde se prodejna nachází. Bohužel tomu tak nebylo. Z omylu mě vyvedl hned první zákazník, který do prodejny vstoupil. Tak jsem se dozvěděla, že proud vypadl v celém městečku a jen tak ho nenahodí. Snad prý půjde v poledne. "No to bude zajímavé" napadlo mě, když jsem si představila sebe samu nebo ve společnosti netrpělivého zákazníka, jak se spíš po hmatu než očima, pokoušíme najít potřebnou láhev vína. Další zákazník, který do prodejny vstoupil mě překvapil. Vyzbrojen baterkou v pravé ruce a se mnou po boku, dali jsme se do hledání vytouženého vína. A nakonec jsme ho, k mé a především zákazníkově radosti, našli. Sobotní brigáda tedy než prodej připomínala spíš hru na schovávanou. Chvílemi se světlo rozsvítilo, aby hned vzápětí opět zhaslo. Nakonec však i přes ztížené prodejní podmínky, byly tržby celkem vydařené. Takže ponaučení pro příště. Baterku sebou, protože člověk nikdy neví, co se může stát. A rozhodně na zákazníka zapůsobím lepším dojmem, když při výpadku proudu rozsvítím připravenou baterku, než když se začnu rozpačitě omlouvat za potemělou prodejnu. Na druhou stranu to však byl nezapomenutelný zážitek jak pro mě, tak pro zákazníky. Ne každý den si přece vybíráte zboží po tmě, nebo ano?
