Vždycky mě zaráželo, jak je to možné, že neotřesitelné postavení ve světě software pro osobní počítače mohla získat společnost, která nebyla nikdy na inovativní špičce a v některých ohledech dokonce naprosto mimo při odhadování vývoje v oblasti, ve které podniká. Prakticky žádný z jejích „špičkových“, komerčně velmi úspěšných výrobků nebyl původním řešením vzešlým z Microsoftu. Ještě více mne zaráželo, že odborná periodika, která by teoreticky toho měla být mnohem spíše schopna, než naprostý laik a neodborný uživatel, jako jsem já, si nikdy netroufla do Microsoftu příliš vrtat. Takže, zde je můj pokus o kritické zhodnocení hodnocení jeho skvělých produktů. Podívejme se na ně, v pořadí, jak vznikaly:
DOS: „Dirty operating system“ (zdroj Wikipedie): Je to první skutečně významný úspěšný produkt Microsoftu, kterým doslova tato firma „udělala díru do světa“. S jeho vznikem ale neměla nic společného. Vzorem prvního 86-DOSu byl operační systém CP/M od firmy Digital Research, který dominoval 8bitovým počítačům s procesory Intel 8080 a Zilog Z-80. Od něj se odvíjely další varianty DOSu. V roce 1980 představila IBM svůj první mikropočítač, který byl založen na procesoru Intel 8088 a potřebovala pro něj operační systém. Nejprve se pokusila najít variantu CP/M, kterou by bylo možné provozovat na procesorech 8088 a oslovila proto Billa Gatese (pravděpodobně proto, že si mysleli, že jim CP/M patří kvůli Microsoft Softcard, které umožňovalo běh CP/M na počítačích Apple II). Microsoftem byla IBM odkázána na firmu Digital Research (DR), avšak zde obchodní jednání ztroskotalo na tom, že firma DR požadovala licenční program a IBM chtěla jednorázovou licenci a změnu názvu na „PC-DOS“. Zakladatel firmy DR Gary Kildall ale toto odmítl a společnost IBM se stáhla. IBM se opět obrátila na Billa Gatese. Gates oslovil Seattle Computer Products (SCP), jejichž programátor Tim Paterson vyvinul CP/M-80, který byl zamýšlen jako interní produkt pro testování nové 16bitové procesorové karty s procesorem Intel 8086 pro sběrnici S-100. Systém se původně jmenoval „QDOS“ (anglicky Quick and Dirty Operating System) a posléze byl komerčně uvolněn jako 86-DOS. Microsoft zakoupil 86-DOS za 50 000 dolarů a stal se z něj MS-DOS, který byl uvolněn v roce 1981.
Windows: Toto grafické uživatelské prostředí (jakási nadstavba nad operačním systémem MS-DOS) bylo vlastně napodobeninou grafického prostředí, které bylo užívané v počítačích Apple-MacIntosh již od roku 1984. Až do verze 3.0 bylo téměř nepoužitelné a tedy bez uživatelského úspěchu. Teprve když přišla společnost Corel se svým grafickým programem Corel-Draw, ukázalo se, že je pro Windows možné vytvořit aplikaci, jež by přilákala větší množství uživatelů a prakticky tak způsobila průlom ve využívání tohoto prostředí. Mimochodem, ani společnost Apple nebyla původním tvůrcem grafického uživatelského prostředí pro počítače. První úspěšné návrhy v tomto směru byly prováděny ve výzkumném oddělení společnosti Xerox už od počátku 70. let 20. století.
Teprve Windows 95 pro masové využití a Windows Professional pro firmy však znamenaly skutečný úspěch na poli grafického uživatelského prostředí a umožnily Microsoftu naprostou dominaci v operačních systémech pro běžné uživatele. Není ale bez zajímavosti, že Win 95 byly původně vyvíjeny Microsoftem společně s IBM. Nakonec se ale jejich společný vývoj skončil fiaskem a IBM přišla s OS-2, vlastním operačním systémem, který byl pravděpodobně technologicky lepší, než MS Windows (byl uživatelsky stejně příjemný jako Win 95 a přitom robustní a stabilní jako Win Pro). Prohrála ale na poli marketingu, a nakonec vývoj tohoto systému ukončila. Člověka jen může napadat, co by se stalo, kdyby tento produkt, který mimochodem již na rozdíl od Windows již tehdy (1995) obsahoval internetový prohlížeč, uvolnila jako freeware, či open source (tedy zvolila podobný trik, který zanedlouho použila společnost Microsoft, aby zlikvidovala konkurenci Netscape na poli internetových prohlížečů)....
Word, Excel, MS Office: Na počátku 90. let dominoval na poli textových editorů pro operační systém DOS program Word Perfect. Jeho řešení bylo mnohem propracovanější a pro práci efektivnější, než konkurenční produkty, včetně Wordu od společnosti Microsoft. Přiznám se, že i já stále cítím nostalgii po tomto programu, protože mnohé jeho vymoženosti a skvělé vlastnosti dnešním textovým editorům stále chybí. Smrtící ránu tomuto programu zasadilo zavedení Windows 95, kdy společnost Microsoft využila náskoku, který samozřejmě měla díky tomu, že vyvíjela tento nový „operační systém“. Firma Microsoft mohla diktovat a mít pod kontrolou všechny vlastnosti aplikací, a také znát předem např. ovladače tiskáren. Díky náskoku, který tak získala, mohla pak docela snadno i na tomto poli získat dominaci. Word Perfect se sice snažil nějakou dobu vzdorovat, nejprve spojením s dominující společností na poli řešení pro sítě Novell (což nebylo moc funkční), později byla odkoupena společností Corel – ale ani tato společnost, jež je specializovaná na grafické programy, už nedokázala vrátit WP jeho bývalý lesk.
Podobné postavení, jako Word Perfect na poli textových editorů, měly programy Quatro Pro společnosti Borland, nebo 1-2-3 společnosti Lotus na poli tabulkových procesorů. Quattro Pro dlouho překonávalo Excel s jeho omezením listu na 65 536 řádek na 256 sloupců svým milion x 18 276. Lotus 1-2-3 byl poprvé vydán 26. ledna 1983 a již během svého prvního roku překonal v prodejích tehdy nejpopulárnější tabulkový procesor VisiCalc. V následujících letech se jednalo o nejrozšířenější tabulkový procesor pro IBM PC. Byl oblíben pro svou rychlost, která vyplývala z toho, že program byl celý naprogramován v optimalizovaném jazyce symbolických adres a z toho, že pro obrazovkový výstup nepoužíval pomalé rutiny BIOSu, ale přímo přistupoval ke grafickému hardware. (zdroj – Wikipedie)
Rovněž pro oba tyto programy bylo smrtící to, že Microsoft využil (zneužil) své výhody vnitřní znalosti Windows 95 a svým programem Excel (a také marketingově úspěšným „kancelářským balíkem“ MS Office) vytlačil z trhu tyto jinak kvalitnější produkty.
Internet Explorer: Tento produkt vyvinula společnost Microsoft doslova 5 minut po dvanácté, poté, co její stratégové, včetně Billa Gatese, naprosto podcenili potenciál sítě Internet. Na poli internetových prohlížečů v té době dominovala společnost Netscape se svým prohlížečem Navigator. Microsoft se pokusil o převzetí této společnosti, resp. nabídl zabudování jejího prohlížeče do Windows. Netscape to odmítl – chtěl si zachovat nezávislost. Microsoft tedy rychle vyvinul Explorer. Protože si zřejmě jeho šéfové byli vědomi, že jeho vlastnosti jsou vzhledem ke konkurenci nedostatečné, nabídli jeho využití uživatelům, kteří používali Windows, zdarma. Pro Netscape byl Navigator klíčový produkt jejich portfolia, takže konkurovat produktu, který byl nabízený zdarma, nemohli. Explorer tedy ovládl „trh“ – dá-li se mluvit o trhu produktů, které jsou nabízeny zdarma, a získal dominaci – podle mne hanebným podvodem.
Já osobně pokládám tento tah Microsoftu za jeden z nejšpinavějších triků v novodobé historii podnikání a nechápu, jak jim to mohlo v USA, v zemi, která jinak velmi dbá na férovost při podnikání, projít. Podle mého názoru již dříve měl Antimonopolní úřad USA nařídit rozdělení Microsoftu na část, která vyvíjí operační systémy a na část, která se zabývá aplikacemi pro tento systém. Vždyť každému musí být jasné, že společnost, která vyvíjí operační systém získává nesmírnou komparativní výhodu proti všem ostatním konkurentům na poli aplikovaného softwaru. Ostatně, byl to právě trik se zabudováním Exploreru do Windows, který nakonec způsobil Microsoftu závažné problémy a vleklé soudní spory, zejména v Evropě.
Přestože se Microsoft snažil konkurovat i v dalších odvětvích počítačového průmyslu, např. v oblasti herních konzolí, nebo vytvořením vlastního internetového vyhledávače a portálu jako odpověď na Yahoo a Google, vždy se jen snažil horkotěžko stíhat konkurenci. Stěží se dá mluvit o tom, že by vytvořil nějaký produkt, nebo službu, která by znamenala průlomovou inovaci. To se dá spíše tvrdit o jeho nenáviděném konkurentovi, společnosti Apple-MacIntosh, která vlastně neustále přichází s inovativními výrobky, které opravdu „prošlapávají“ nové cesty. Naposledy např. v případě dotykového mobilu I-phone. Rovněž operační systémy MacIntoshe – naposledy Leopard - zřejmě slouží jako vzor, který Microsoft v mnoha ohledech (třeba v grafickém interface) jen napodobuje.
Microsoft navíc pronásledují vlastní hříchy, když jeho klíčové produkty a hlavní zdroj příjmů, jako je operační systém Windows a kancelářský balík MS-Office mají téměř rovnocennou náhradu v open-systému Linux a kancelářském balíku Open Office. Rovněž jeho „trik“ s MS Explorerem se obrací proti němu, když z pozůstatků zaniklého konkurenta Netscape Navigator vyrostl projekt Mozzilla a spolu s ním prohlížeč Firefox a e-mailový klient Thudnerbird, které dnes představují mnohem pokročilejší a uživatelsky propracovanější a příjemnější alternativu Exploreru a Outlooku-Express. Bude samozřejmě zajímavé sledovat, kam se Microsoft bude ubírat v příštích letech, zvláště poté, co jeho kormidlo opustil Bill Gates. Mám ale sílící podezření, že jeho úloha bude postupně stále menší a menší, protože stále více jen reaguje na směr vývoje v oblasti software osobních počítačů, místo, aby jej formoval.
