Ta prokletá Katyň

Tímto výrokem bývalý polský prezident Aleksander Kwaśniewski před týdnem zakončil svoje politování nad tragickou událostí, která postihla Polsko. Oč prokletější jsou však komunisté, ti tehdejší, ale i ti současní. Bez komunistů by nebylo Katyně tenkrát, ani dnes.

Katyňský masakr, realisticky zobrazený ve filmu Andrzeje Wajdy, byla hromadná vražda téměř dvaadvaceti tisíc polských důstojníků a příslušníků polské inteligence, zajatých po přepadení Polska Sovětským Svazem v září 1939. Ne pouze nacistické Německo, ale s ním samotný bolševický Sovětský Svaz přepadením Polska na základě Ribbentrop – Molotovova paktu rozpoutal druhou světovou válku. Zajatí Poláci byli pro Stalina a jeho soudruhy velice nepohodlnými svědky, bylo  tedy nutné s nimi něco udělat. Proto nejvyšší vedení Sovětského Svazu, což znamená současně i politbyro Komunistické strany Sovětského Svazu, 5. března 1940 rozhodlo o likvidaci internovaných Poláků. Masového vraždění se ujali příslušníci NKVD, což byla předchůdkyně KGB, tedy obdoba naší milé STB. Když se po nějakém čase Sověti s Němci rozkmotřili a došlo k napadení SSSR nacistickým Německem, tak po obsazení Smolenska v roce 1943 Němci na základě informací domácích občanů odhalili hromadné hroby. Mezinárodní komise jednoznačně potvrdila původce tohoto krvavého zločinu.

Rčení z Apokalypsy o tom, že „…živí budou závidět mrtvým…“ se naplnilo především vůči mnohým Polákům až po válce. NKVD zavedla v novém, tzv. lidovém Polsku teror, srovnatelný snad jen s terorem za Velké francouzské revoluce. Sami Poláci za asistence Sovětů krutě stíhali všechny, kdo se zmínili o katyňské tragédii jinak, než byla oficiální verze, vyrobená bolševickou propagandou. Ta, bez ohledu na všeobecně známý závěr mezinárodní komise, vinila ze zavraždění dvaadvaceti tisíc polských důstojníků hitlerovce. Lidé, kteří se za války zúčastnili odkrytí hromadných hrobů, objevených německou armádou, byli pozavíráni. V Polsku zavládl komunistický teror, stejně jako u nás nebo třeba v Maďarsku. Tisíce a tisíce lidí, kteří se nechtěli sklonit před bolševiky, nebo chtěli pouze znát pravdu, skončilo v těžkých žalářích či na popravištích.

Nejen já, ale spousta lidí si klade otázku, zda nacistická zvěrstva byla horší, než zvěrstva soudruhů. Odstraňování nepohodlných lidí do koncentráků nebyl nacistický výmysl. Už dávno před válkou jezdil se Himmler učit do Sovětského Ruska, jak je budovat. Bolševické „Gulagy“ úspěšně prosperovaly daleko dříve, než se v Německu zřídil první koncentrák. Že to nacisté po technické stránce dotáhli ke zrůdné dokonalosti, je už jiná věc. Na rozdíl od Rusů, kteří nedokáží  nic udělat pořádně, Němci vždy byli a stále jsou puntičkáři. Nic nedělají na půl. Ostatně do Moskvy si jezdil pro rozumy i náš krvavý Kléma. Tomu, když jednou vytkli jeho časté cesty do Sojuzu, odpověděl výrokem, který se objevoval i v učebnicích marxáku, že se tam jezdí učit, jak buržoustům zakroutit krkem. Že se to naučil dobře, dokazují krvavé procesy, jako byly procesy s Miladou Horákovou, s Lacem Novomestkým, Rudolfem Slánským (který paradoxně krvavé procesy u nás zavedl, aby se nakonec stal jejich obětí) a dalšími.

Sovětští a s nimi i polští či naši komunisté celá desetiletí lhali. Až za Gorbačova došlo odhalení původců tohoto zločinu. Nikoliv však k potrestání ještě žijících viníků. Celou dobu se v polských i sovětských školách učilo, že za masakrem polských důstojníků stojí nacisté. Komunisté však po celou dobu horečně likvidovali stopy. Ruská prokuratura před časem ukončila vyšetřování bez vznesení obvinění.

Je hrozné, že báťuška Putin nedokáže dodnes přiznat plnou zodpovědnost za zvěrstva spáchaná bolševickými vrahy na polských důstojnících. Ano, Putin sice tento měsíc vyjádřil politování, že zahynula spousta lidí, Poláků i Sovětů v důsledku čistek na rozkaz Stalina. Vzápětí však vyzval, aby historici „vyšli ze slepé uličky věčného dokazování počtů.“

Ano, kdyby nebylo tehdejší Katyně, nebylo by ani současné tragédie. Prezident Lech Kaczyński, který byl dnes pochován, by nemusel letět do Katyně přednést svůj projev, který už nikdy nepřednese. V tomto ohledu zrůdné rozhodnutí tehdejšího komunistického politbyra nese nadále své zrůdné ovoce. Že se jednalo o nešťastnou náhodu, nepřízeň osudu? Lapidárně řečeno, že zahynuvší představitelé polské vlády byli před týdnem pouze v nesprávný okamžik na nesprávném místě? Ani náhodou. Tito lidé do Katyně museli. Už proto, že Rusové jen velmi neradi přiznávají svou vinu. Už proto, že současní komunisté, ať ruští, čeští či kubánští jsou jako pupeční šňůrou svázáni s komunisty tehdejšími. I současní komunisté tedy nesou, byť ne po právní stránce, po morální však zcela určitě vinu za katyňskou tragédii. Za tu před sedmdesáti léty stejně jako za tu, která se stala před týdnem.

Je smutné, že pohrobci stalinistických zrůd se stále roztahují v demokratických společnostech. Že u nás zasedají v parlamentu či senátu, že jsou členy Evropského parlamentu. Je strašná představa, že by se zase mohli podílet na vládě. Tvrzení, že dnešní komunisté nejsou titíž, jako ti minulí, je nesmysl. Žádný komunista se nedistancoval od předlistopadové KSČ. Stačí si prostudovat jejich stanovy. Věrnost třídnímu boji by znovu vedla k novým Katyním, k novým politickým procesům, k novému znárodňování, k novým vyšetřovatelům a la Grebeníček či prokurátorkám typů Polednové – Brožové.

Je proto krásné bojovat proti pravicovým extrémistům a zakazovat neonacistické partaje. Má to však smysl, když zároveň nezakážeme komunisty? Pokud jako demokratická země strpíme, aby komunisté byli legální stranou, musíme to přiznat i těm druhým, neonáckům. Nebo si myslíte, pane ministře Pecino, ale také ostatní politici, placení z našich daní, že demokracie jednu zrůdnou ideologii nestrpí, kdežto ta druhá, stejně zrůdná zde může být?

Prokletá budiž Katyň, která již dvakrát srazila Polsko na kolena. Prokletí budiž také komunisté jako představitelé jedné ze dvou nejzrůdnějších ideologií nejenom dvacátého století, ale celých dějin lidstva.