Rudá záře nad (A)Sociálstátem – část druhá

V (A)Sociálstátě je po volbách a vládne opět strana Vaječného žloutku. Aby si upevnila svou moc, pozvala do země jako poradce malé rudé mužíčky, kteří s tím měli velmi dobré zkušenosti. Přišli prý z východu, ze země, „ … nad níž září hvězda pěticípá, pod kterou však národ hladem chcípá.“ Jiní zase tvrdili, že přišli z rudé planety Mars.

Metody vládnutí ukážeme opět na našich známých nájemnících.

Napřed odměnili městského strážníka. Na doporučení většiny nájemníků, byl povýšený za vynikající výkon služby. Později, když se stal velitelem městské policie, důkladně si posvítil na všechny, kdo nějak vybočovali z řady. Zvláště pak na všechny boháče, kteří byli původci všeho zla in principio.

Zatočili i s našim starým známým asociálním boháčem. Ten, aby nemusel platit velké daně, ukládal své příjmy v zahraničních bankách a do (A)Sociálstátu dovážel jen částky potřebné na zaplacení nájmu a na základní životní potřeby. A pouze z toho odváděl daně. Na radu rudých mužíčků byl přijatý nový devizový zákon, a z boháče se přes noc stal zločinný živel, který ohrožuje devizové hospodářství státu. Prozatím mu odebrali pas a on nemohl jezdit do ciziny pracovat – jak on tomu říkal, dokonce i jeho vlastní peníze v zahraničních bankách mu byly nedostupné. Mohl si jenchat převést do místní státní banky, ale tam by mu je řádně zdanili a místo grošů by dostal jen poukázky zvané bony, za které by mohl nakoupit ve vybraných obchodech.

Následná daňová reforma lidem s nadstandardními příjmy stanovila paušální daň, tzv. pevnou dávku. Co je nadstandardní příjem, řečeno nebylo, takže se to posuzovalo ad hoc. Našemu boháči byla vyměřena pevná dávka z nejlepšího měsíce předcházejícího roku. Aby měl boháč alespoň na živobytí, našel si práci pomocného topiče v kotelně. To bylo dobře, protože rudí mužíčkové nechali zavést speciální kolonku v osobních průkazech, kde bylo zapsáno, zda dotyčný je zaměstnán a kde. Pokud záznam nebyl, byl na to paragraf a takový výtečník mohl být potrestán jako příživník.

Boháč konečně pracoval rukama! Tož mu to osladili. Honili ho jako nadmutou kozu. Když začal něco remcat o lidských právech, na hodinu ho propustili. Našel si místo nočního hlídače, ale měl zase smůlu. Zrovna během jeho služby někdo něco ukradl a on byl zase bez práce. Navíc měl na krku vyšetřování za údajnou spoluúčast na rozkrádání majetku ve vaječném vlastnictví. Když se to stalo za jeho služby?

Protože nemohl najít žádnou další práci, stal se z něho příživník – z hladu totiž žebral a vybíral popelnice. Poněvadž neplatil nájem, vyhodili ho z bytu a z boháče byl navíc bezdomovec. Naštěstí bylo léto a on mohl přespávat pod mostem. Tím se však dopouštěl dalšího trestného činu, potulky.

Ostatním nájemníkům však také bylo zle. Protože už nebylo boháče, který vše platil, přišli o bidety a vánky, osušující jim zadky. A za to mohl především ten boháč. Ale nejen on. Byli zde i ti méně bohatí, ale přece jen bohatí. Takže pevné dávky se zavedli i pro ně a oni postupně dopadli podobně, jako boháč. A tak to šlo dál a dál, až na tom byli všichni stejně. Všichni měli stejné (jak bych to vyjádřil slušně?) … … … všichni měli stejné nic.

Na boháče nakonec spadla klec. V jednom dopise do ciziny si postěžoval, na poměry v (A)Sociálstátě. To už bylo příliš! To je přece trestný čin rozvracení republiky. Tak mu to spočítali všechno dohromady. Jenže boháč na tom nakonec vydělal. Na celých dvacet let měl zajištěné bydlení a práci dostal rovnou v jaderné energetice. Delikventi typu boháče byli totiž žádanou pracovní silou při těžbě uranové rudy.

… … …

Vážený čtenář promine, ale dál už nemohu. To vše mi silně připomíná něco strašného. Něco, co tu už kdysi bylo.

Už nevíme co?

Už jsme zapomněli?

Dáme socanům a jejich rudým bratrům hlas?

Já určitě NE!