O tom žádný gadža nepochybuje. Přiznávají to i někteří Romové. Sklon některých Romů ke krádežím je jeden z fenoménů, vytvářejících stereotyp o Romech. Proč se tedy nepřizpůsobí a nejsou jako bílí? Bylo by o velký problém ve vztazích Romů a bílých gadžů méně.
Když jsem při jedné akci, zaměřené na romskou problematiku, četl z bakalářské práce, jejíž autorkou byla Romka, přítomní studenti nevěřícně kroutili hlavou. Ne, že by najednou změnili svůj stereotypní názor na Romy. Sami však přiznávali, že zdaleka všichni Romové nejsou stejní, že mezi nimi, stejně jako mezi bílými, jsou lidé dobří i zlí. Proto, když například slyšeli, že u některých skupin Romů „ …je zvykem, že otec ženicha zaplatí otci nevěsty za vychování budoucí ženy. Cena za nevěstu je vysoká, pokud je ještě panna, umí pěkně zpívat, tancovat a především krást. Musí manželovi vrátit krádežemi peníze, které za ni zaplatil ….“, zeptali se mne, ze kterého že století a ze které země tento text pochází. Pro zajímavost, byl z roku 2003 a byl z Česka. Druhý den při besedě, jíž se zúčastnila romská koordinátorka jednoho městského magistrátu spolu s knězem, zabývajícím se dlouhá léta pastorací Romů slyšeli, že v mnohých romských rodinách se o děti stará otec, protože matka je ve vězení za krádeže. Potom uvěřili. Samozřejmě, že se na toto téma rozpoutala dlouhá diskuse, proč tomu tak je a co se s tím dá dělat.
Tak, teď jsem nahrál všem, kteří říkají, že Romové jsou nepolepšitelní a že se problém musí řešit co nejradikálněji. Já bych se však raději vrátil k otázce, kterou jsem uvedl na začátku.
Proč se Romové nepřizpůsobí a nejsou jako bílí?
Já si totiž myslím, že Romové se nám bílým přizpůsobují velmi dobře a v některých oblastech naší činnosti, jako jsou např. drogy, gamblerství a prostituce, nás nejenom dostihli, ale možná i předčili. Toto se naučili oni od nás. V krádežích tomu tak, bohu dík, zatím není.
???
Nejtypičtější oblastí romského kradení jsou drobné krádeže, kapsářství. Sám mám s kapsáři vlastní zkušenost. Ne jednou, ale hned třikrát jsem chytil zloděje, vlastně zlodějku za ruku. Vždy ztratila rovnováhu a nechtěně se o mne opřela. Zajímavé, že pokaždé o kapsu u kalhot, kde jsem měl peněženku. Ve dvou případech to byly snědé Romky, jednou byla zlodějka bílá. Dobrá, Romky převažují. Ale bílé kapsáře máme také.
Kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Toto heslo dnešní mladí už asi neznají, ale za vlády dobrodějů lidstva, tedy před listopadem 1989, se tak ironizovalo tzv. rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. To si v podniku člověk něco udělal, vzal či přemístil, jak se také říkalo. Bývali jsme velmi vynalézaví, jak přenést to či ono přes vrátnici. Vždyť my jsme přece nekradli, protože jsme žili v socialistické společnosti a všechno bylo nás všech. Tak jsme si vlastně brali ze svého. Ruku na srdce, kdo z tehdejší generace alespoň něco málo byť jen jednou si nepřemístil domů. Našli by se takoví poctivci, ale bylo by jich určitě málo. Kradli tenkrát všichni. Kradlo se ve fabrikách, šidilo se na zboží v obchodech, atp., atp. Romové, kteří tenkrát museli být v zaměstnání, kradli jistě stejně jako ostatní. Ale byla jich proti nám bílým hrstka. Takže tady vedou zase bílí. A za ty roky to celostátně znamenalo pěkně velkou zlodějnu.
Po listopadu zaužívané zvyklosti z dob budování socialismu jaksi přežívaly, a myslím, že přežívají doposud. Akorát majetek už není společný, ale někomu konkrétnímu patří. Proto v případě přichycení při činu bývají sankce poměrně tvrdé. Za komoušů, pokud rozkrádačky nebyly nějak velké, řešilo se to disciplinárně za přítomnosti odborů a často se vyvázlo jen s pokutou. Dnes je běžným trestem propuštění. Sám jsem během tří let tzv. na hodinu propustil z práce více než tři desítky lidí. Za co? Nechali se chytit, když v zaměstnání kradli. Jednou to dokonce bylo trekingové kolo, jehož výrobní cena byla něco kolem 14 tisíc. Jen tak pro zajímavost. Mezi propuštěnými nebyl žádný Rom.
Jiný případ. Jedna čiperná mladá, dosti charizmatická žena z východní Moravy, vylákala během jednoho roku z důvěřivých lidí něco málo přes milion korun. Přestože měla černé vlasy a poněkud snědou pokožku, nejednalo se o Romku.
Nedávno jsem psal o podvodnících ze společnosti Fast Finance. Děje se tak krádež století, možná tisíciletí, za požehnání našich soudů. Nikdo z těchto podvodníků není Rom.
Velkým zlodějnám, v nichž se jedná o desítky či stovky milionů se dnes kulantně říká tunelování. Každou chvíli se v médiích propírá nějaká tunelářská aféra. Její aktéři se usmívají do objektivů jako filmové či televizní superstar. Oni vlastně také superstar jsou. Ale zlodějské. Navíc málokdo z nich je po právu odsouzen a potrestán. V projednávání jejich případů se objevují nejzvučnější a nejdražší advokátská jména. Nevzpomínám si na jediný případ, že by mezi tuneláři byl nějaký Rom. Případně, že by některá advokátská hvězda tohoto kalibru obhajovala obyčejného Roma nebo obyčejného bílého gadžu. Tihle advokáti, mezi nimiž dle všeho není žádný Rom, obhajují pouze velké gaunery, kteří si dokázali nakrást, pardon – natunelovat, tolik, že si je mohou zaplatit. Takže zde se Romové rovněž nedokázali přizpůsobit.
Král české privatizace Viktor Kožený rovněž nebyl Rom. Také nejrůznější Pitrové, Mrázkové, Krejčířové a další jim podobní jsou čistokrevní bílí gadžové. Není mezi nimi žádný Rom.
Propukají stále nové a nové korupční aféry. V otázce korupce, jak známo, na tom naše země není zrovna nejlíp. Ve hře jsou někdy stokoruny až tisíce, ale často také miliony. Podle toho, o co a o koho se jedná. Není mi znám jediný případ, že by v korupčních aférách dominovali Romové.
A co střety zájmů, kdy mnozí politici sedí v představenstvech státních a polostátních společností. Neprůhledné zadávání státních a veřejných zakázek, v nichž nezřídka uspějí firmy nějakým způsobem napojené na některé politiky či vysoké úředníky? Je někdo tak naivní, že věří, že se zde nejedná jen o peníze, které jsou pouze na prvním místě? Nedá se i toto nazvat zlodějnou? V podstatě se jedná o přímé okrádání nás všech, nás daňových poplatníků. A přitom ani v této oblasti se nevyskytují Romové. Stejně jako nejsou přítomni při poslaneckém „porcování medvěda“.
Pokud bychom nahlédli ještě jednou do minulého století, potom Vítězný únor byl počátkem té největší zlodějny. Okraden byl kde kdo. Říkalo se tomu vznešeně znárodňování, kolektivizace a tak podobně. A kdo se nechtěl nechat okrást nebo se okrádaných nějakým způsobem zastal, skončil na šibenici nebo v uranových dolech. Obecně ani zde nefigurovali Romové. Nanejvýš, možná, několik málo jednotlivců. Komunistický puč a čtyřicetileté drancování republiky nebylo dílem Romů, ale bílých soudruhů.
Ano, mnozí Romové kradou. To je holá skutečnost. A je to problém. Pro Romy i pro nás. Pravda, nejsou všichni stejní, je mezi nimi velké množství i z našeho, bílého pohledu poctivých. Nicméně, fenomén romských krádeží zde je, ať se nám to líbí či nelíbí, a musí se s tím něco dělat. Stejně jako s tzv. romskou otázkou. Jenomže nikdo nedokáže najít okamžité a rychlé řešení, takže se každopádně jedná o běh na velmi a velmi dlouhou trať.
Na závěr si dovolím zopakovat otázku položenou na začátku:
Proč se Romové nepřizpůsobí a nejsou jako bílí?
A rovnou si na ni odpovídám. Děkujme Bohu, že zatím tak neučinili. Protože, když se oni přizpůsobí, tak potom dle rčení, že učedník předčí mistra, přizpůsobí se pořádně. A my bychom se asi nestačili divit. Poněvadž za chvíli by už nebylo co krást.
