Konečně se prezident Klaus zachoval jako člověk!

Nejvyšší čas, že prezident Klaus propustil bývalou prokurátorku Ludmilu Polednovou-Brožovou na svobodu. Vždyť to byla do nebes volající ostuda, tak starou paní poslat do vězení.

Titulek a úvodní věta reprezentují dvě z mnoha "levicových" reakcí na Klausovo milostivé gesto. Jenom si nejsem jistý, zda by se paní exprokurátorka zachovala také tak, kdyby místo prezidenta Klause rozhodovala o omilostnění někoho z odpůrců komunistické ideologie. Pokud je známo, tato žena neváhala poslat na šibenici jinou ženu. Lidé, jako paní Polednová-Brožová v žádném případě nedávali milosti svým odsouzencům jak na běžícím páse. Vždyť ti se měli skvěle ve špičkových  lágrech, jako byl třeba Jáchymov či Leopoldov, kde komunistickým mocipánům nepřekáželi při jejich (zlo)vládě. Ze stejného důvodu bylo mnohým dopřáno i čerstvého povětří, kterého si odsouzenci mohli užít, než naposledy vydechli na šibenici. Předtím však bývali účastníky nadstandardních pobytů ve specializovaných lázních, jako byl třeba kriminál v Uherském Hradišti se špičkovými terapeuty typu Lojzíka Grebeníčka či Luďka Hlavačky. Po takových léčebných procedurách se každý přiznal k čemukoliv. Není proto divu, že při tragické šaškárně, ve které tehdejší dělnická prokurátorka Ludmila Polednová-Brožová hrála svou důležitou roli, všichni se ke všemu přiznali. Včetně Milady Horákové.

Je dost rozšířený názor, nejen mezi levicově smýšlejícími, že nemůžeme posuzovat podle dnešních zákonů něco, co se stalo v souladu se zákony, které platily v době, kdy se ta věc stala. Kdyby tento názor byl správný, potom by také nikdy nemohl zasednout třeba norimberský tribunál či pozdějí tribunál haagský. Vždyť holocaust měl podporu v tzv. Norimberských zákonech. Podle stejných zákonů postupovali tzv. norimberští lékaři při zvěrských pokusech na vězních. Všichni se před norimberským tribunálem oháněli zákony platnými v době, kdy své skutky páchali. Jenže nad všemi zákony platí zákon přirozený, zákon Boží, zákon přirozeně lidský. Nacističtí zločinci byli proto právem odsouzeni. Stejným právem byla odsouzena i exprokurátorka Ludmila Polednová-Brožová.

Odsouzení nacistů v Norimberku, stejně jako odsouzení této ženy nebylo žádným honem na čarodějnice. Stejně jako nacističtí zločinci, ani ona není žádnou politickou vězeňkyní. Spáchala docela obyčejný kriminální čin. Poslala na smrt čtyři lidi. Respektive poslal je tam soud, jehož byla velmi důležitou součástí. Takže žádný politický proces.

Odsouzeným nacistickým zločincům nebyla udělena milost, až na několik vyjímek po mnoha letech žaláře. Pouze u nás jsou komunističtí vrazi považováni za obětní beránky! Jistě, je to stařena, která však po celou dobu neprojevila ani stín pokory a jejíž vina je nad slunce jasnější. Teď jde z vězení ven a třeba Kajínek sedí dál. Nic proti humanitě, ale vše má své hranice a stáří zločin nemaže.

Nicméně, postoj prezidenta Klause není zas tak nepochopitelný. Před půldruhým rokem odmítl žádost nejvyšší státní zástupkyně Vesecké o její omilostnění. "Náš nezávislý soud rozhodl a udělení milosti by tento závažný krok naší justice ve vztahu k naší tragické minulosti negovalo," zdůvodnil tenkrát prezident své rozhodnutí. Dnes už je situace poněkud jiná. Exprokurátorka si část trestu odpykala a tak si pan prezident mohl dovolit udělat gesto.

Že komunisté by to neudělali? Ale pan prezident není komunista. Většina této společnosti nejsou komunisté. Nejsme tedy jako oni. Jestliže oni posílali nevinné lidi na šibenice a do těžkých žalářů, my komunistické zločince pouštíme z „fešáckých“ kriminálů na svobodu (pokud je tam vůbec někdy zavřeme - viz. Hlavačka či Grebeníček). Je to špatné? Není! Je to naopak dobře. Proces s Ludmilou Polednovou-Brožovou znamenal odsouzení tehdejší doby, tehdejších komunistických praktik. Ne, ona nebyla a není bez viny. Její odsouzení bylo spravedlivé a to, že nastoupila trest, bylo správné. Tím se naplnil princip, že žádná vina by neměla zůstat bez trestu. Těch pár měsíců, které si odseděla, splnilo svůj účel. Proč ji máme dál živit za peníze daňových poplatníků? Ať se stará teď sama o sebe, jako každý jiný důchodce. Jenom doufám, že si uvědomí zrůdnost toho, co učinila. Pokud se tak stane, pak jí zbytek života nezávidím. Ať si je třeba na svobodě. S vědomím, že způsobila smrt nevinných lidí, bude se jí těžko umírat. Opravdu jí nezávidím. Ale uvědomí si to někdy?