Chátrající budova věznice v Uherském Hradišti by se mohla stát majetkem města. A to i přes zuřivý odpor komunistických poslanců v čele s Miroslavem Grebeníčkem, synem jednoho z nejzrůdnějších vyšetřovatelů v hradišťském kriminále.
Michal Stránský
Bývalá věznice je kulturní památkou pocházející z konce 19. století. Svoji proslulost získala především v padesátých letech, kdy láskyplné a především humánní vyšetřovací metody komunistických vyšetřovatelů se staly pověstnými především mezi politickými vězni. Budova od roku 1962 svému účelu už neslouží a v posledních dvaceti letech není využívána vůbec. To se poznamenalo na jejím stavu, kdy objekt zubem času viditelně zchátral. Hradišťská radnice budovu v roce 1994 prodala ministerstvu spravedlnosti za částku 16 milionů. To ji chtělo zrekonstruovat na moderní vazební věznici. Ukázalo se však, jako už mnohokrát, že nejhorším hospodářem je stát. Ministerstvo nakonec od velikášského záměru ustoupilo, a věznici ponechalo svému osudu.
Budova je poslední významnější kulturní památkou v Uherském Hradišti, která neprošla ani tou nejzákladnější opravou. Přitom „ …věznice v Uherském Hradišti je posledním němým svědkem zločinů nacismu a komunismu, dochovaným v původní podobě“, jak se praví v petici „Za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti“. Podle autorů petice by v budově měly být zřízeny podmínky pro „…muzejní expozice s cílem zpřístupnit prostory věznice veřejnosti a vytvořit základnu pro vzdělávací aktivity…“. Tedy v podstatě zřízení Muzea totality.
Uherskohradišťská radnice několikrát jednala s ministerstvem spravedlnosti o zpětný převod budovy na město. Jelikož jednání nebyla úspěšná, podali poslanci Antonín Seďa (ČSSD) a Jaroslav Plachý (ODS) návrh zákona, kterým by se budova bezplatně převedla na město. Přestože návrh bez problémů v Poslanecké sněmovně prošel, byl vetován komunisty. Vyšetřovatelův synáček, poslanec Miroslav Grebeníček vystoupil s emocionálním prohlášením, že zamýšlené využití bývalé věznice je zvrácenost. Jako by nebyla zvrácenost, že jeho tata mučil lidi! Jako by nebyla zvrácenost, že on sám, který se dovolává spravedlnosti a demokracie, svým vystoupením už pokolikáté promarnil příležitost, kdy by se komunisté mohli alespoň trochu distancovat od své zločinecké minulosti. Jako by nebyla zvrácenost, že soudkyně uherskohradišťského soudu nebyla schopná dostat vyšetřovatele Grebeníčka před senát. Lze se jen domýšlet, za jaké zásluhy byla krátce po smrti Aloise Grebeníčka jmenována místopředsedkyní soudu. To není zvrácenost?
Neúspěch jednání radnice s ministerstvem spočíval v tom, že ministerstvo spravedlnosti se alespoň na poslední chvíli chtělo zachovat jako dobrý hospodář. Nedá budovu zadarmo. Původní požadavek, 35 milionů, byl zkrácen na milionů šestnáct. Tedy na cenu, za kterou ji ministerstvo od města kdysi koupilo. Je sice pravdou, že ve čtyřiadevadesátém znamenala tato částka daleko více než nyní, avšak na druhou stranu právě díky péči-nepéči ministerstva je věznice v daleko horším stavu, než byla tenkrát. Takže cena by mohla být akceptovatelná, kdyby se proti tomu nepostavilo uherskohradišťské zastupitelstvo. Podle starosty Libora Karáska "…platit šestnáct milionů není v současné situaci z našeho hlediska únosné…". Pan starosta má zajisté pravdu, poněvadž takovou sumu v městské pokladně najde asi stěží. Není se co divit, když město buduje aquapark nákladem cca 230 milionů , přičemž bankovní úroky za poskytnutý úvěr přesáhnou dalších 100 milionů a s návratností investice se nedá počítat.
Poslední návrh ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, kdy by město zaplatilo polovinu požadované částky bezprostředně po podpisu smlouvy, a zbytek by se splácel po dobu pěti let, by nakonec mohl být radnicí akceptován. Podle starosty Libora Karáska by se o návrhu mohlo jednat na nejbližším zastupitelstvu.
Pokud zastupitelé budou jednat rozumně, mohlo by nakonec k dohodě mezi městem a ministerstvem dojít. Spoléhat se na dubnové jednání parlamentu, na kterém by teoreticky mohl projít výše zmiňovaný zákon o bezplatném převodu, je velmi nezodpovědné. Šance, že by na toto došla řada, je mizivá, ne-li nulová.
Akorát si kladu otázku, jak město s budovou naloží. Náklady na rekonstrukci budou totiž srovnatelné s výstavbou aquaparku a či s náklady na rekonstrukci Masarykova náměstí. Takže je docela možné, že budova, tentokrát už v majetku uherskohradišťské radnice, bude chátrat dál, až dochátrá a poslanec Grebeníček bude nakonec spokojen, protože žádné muzeum totality nebude. Barák totiž spadne.
