Vedle lehkého zbohatnutí zlodějnou přímou nebo tunelářskou už neexistuje zbohatnutí šetřením pod matraci. Tím jsem občany rozdělil do tří skupin a obracím se na tu třetí skupinu, která chápe, že zbohatnout respektive nezchudnout nelze utrácením, ale pouze správnou investicí do produktivní budoucnosti. Souhlasím s tvrzením, že ekonomický nedouk nebo blázen by zvyšoval daně během krize, a proto s námi náš český účetní hraje divadlo.
Česko leží v oblasti tradiční bankovní kultury, bohužel až s moc velkými tradičními poplatky. Finanční povědomí většiny našich občanů ovládají depozitní produkty. V dobách ekonomického růstu a zvyšování bohatství společnosti se od historicky naučené monolitní bankovní populace oddělují investiční skupiny občanů, ale je jich velmi málo.
V době poklesů trhů se tyto experimentující menšiny vracejí do houfu nebo alespoň touží po tom, aby staré investiční resp. spořící návyky nikdy neopustili. Hlavní součástí této spořící kultury je koncept jednoduchého portfolia. Musí to být nějaká pojistka nebo spoření garantované státem a jednoduchá diverzifikace. To znamená snadná dostupnost svých peněz ze slamníku, z banky, z pojišťovny, nebo prodejem nemovitosti.
Jakmile začala debata o druhém pilíři v důchodovém zabezpečení, který bude zajištěn penzijními fondy, řekla si ta malá skupina občanů využívající klasické investiční společnosti, že svoji investiční svobodu nezamění za zřejmě větší poplatky, i když kdo ví s čím ty investiční společnosti v „penzijní“ nabídce přijdou, že?
Ti, kteří prostudovali a využívají služby investičních společností, nebo se snad sami stali investory on line a vydělávají slušné peníze jako kovaní tradeři, mají dostatečnou finanční gramotnost a přehled.
V chování většiny občanů převládá zvyk spoléhat spořením na několik málo produktů. Od tohoto návyku se pak odvíjí marketingové snažení tvůrců produktů vytvořit produkt, který by byl ideální. No, ale ten neexistuje. Je to zřejmě jen jakási emocionální konstrukce, která ale způsobuje a řídí chování statisíců méně či více finančně gramotných lidí.
Za takové spořiči považují v našich podmínkách spojení depozita jako je spořicí účet, termínovaný vklad či stavební spoření a nějakého zajištěného fondu. Proč?
Protože to umožňuje sestavit portfolio, které řeší 2 základní, ale v podstatě protikladné požadavky. Zajištěný fond nabízí někdy možnost nadstandardně zhodnotit kapitál a zároveň jistotu návratnosti kapitálu při splatnosti. Během existence zajištěného fondu je však hodnota fondu volatilní (proměnlivá) a čtvrtletní výpisy mohou ukazovat občanovi jeho nominální ztrátu. To je značný nápor na nervy mnoha investorů.
Mým klientem je člověk, který svou prací peníze vydělá, ale nemá čas na studia dalšího oboru, proto jsem mu vytvořil portfolio, které je měněno na základě řízení investiční společnosti a doba investice je na období minimálně 5-ti let. Jednorázově vložený kapitál se zhodnotil během půl roku o 10%, ale vlivem vývoje kurzu dolaru a dalších vlivů za další půl rok došlo k výmazu zhodnocení. Pokud investor nemá své portfolio ještě širší, třeba další jednorázové nebo lépe pravidelné investice, může u něj dojít k emoční zátěži a prodeji investic, kdy je to nejméně vhodné. Největší nepřítel investora je investor sám. Nechci se přít s těmi, kteří začali křičet o investičních zlodějích, přesunuli se do jiné skupiny.
Pokud však kombinují investici s depozitním produktem třeba spořícím účtem, který ale má v současné době malé zhodnocení, je psychika v době poklesu investice vystavena mnohem nižší emoční zátěži a investor má vyšší šanci, že dodrží původní investiční záměr a neohrozí ji změnou. Depozitní produkty fungují jako brzda negativních emocí. Začněte tím, že zjistíte jakým investorem vlasně jste, a neměňte to.
Pokud se rozhodnete stát investorem. Pak si také zjistěte vše potřebné o investičních společnostech. O jejich složení, řízení a vše o jednotlivých stupních kontrol od portfolia manažerů až po ČNB. Přeji hodně času a pevné nervy, nebo relativní klid u produktů se státním příspěvkem ošetřených Kalouskem.
