Malevičův čtverec s Pussy Riot

Nenávistné odsudky věrných šikanistů běhajících okolo starých zbrojnošů, živých českých prezidentů Miloše Zemana a Václava Klause mě postrčili k tomu, abych si vyslechl rozhovor  Zuzany Tvarůžkové s členkami Pussy Riot, které strávily dva roky v ruském vězení. Marija Aljochinová a hlavně Naděžda Tolokonnikovová mi připomněla problém Malevičova čtverce, o kterém jsem psal před rokem. Nepředpokládám, že ti běhači pochopili o čem Naděžda Tolokonniková vlastně mluví, protože vidí jenom její k..du. Možná by je zasvětil Miloš, ten ví absolutně všechno.

Chci se zmínit jen o části teorie Kazimira Maleviče, který po roce 1910 chtěl reagovat na fatální změny v evropském malířství tehdejší doby. Jako Rus vytvořil teorii na základě podnětů z francouzského kubismu a italského futurismu. Vytvořil nový zobecňující směr netýkající se jen malířství, jako reakci na vlivy západní Evropy na Rusko, který nazval suprematismus.

Jeho sto let stará teorie zaměřená nejen na umění, ale jako filozofie na celkový lidský vztah ke světu, mě přenesla do současné doby. Proto nalézám současné evropské suprematisty (stejně jako Pussy Riot v Rusku), kteří uplatňují tuto teorii v celé evropské společnosti a vytváří tak EU budoucnosti. Svět, jak se nám jeví, je podle Maleviče konvencí, určovanou utilitární vztahovou strukturou, evidující pouze jeho vnější podobu a smysl.

Současní evropští suprematisté oživili jeho ideje v teorii černého čtverce na bílé ploše, který byl jako koncept poprvé zveřejněn v r. 1915 po publikování Suprematistického manifestu. Podstata lidského vztahu k realitě je v pocitu pramenícím z bezprostředního kontaktu s elementárními silami světa (nebo i vesmíru), které ještě jsou nediferencované a nezpředmětné. Potom koncept černého čtverce je vlastně symbol všech pocitů, které nás váží ke světu zbavených asociací ke všem předmětům a ta bílá plocha je nekonečno zbavené pocitů.

V důsledku neustálé tvůrčí činnosti Maleviče na teorii o všech fázích vývoje suprematismu přes dvourozměrné formy na třírozměrné až do formulace představ elementárních formotvorných zákonitostí životního prostředí budoucích obyvatel Země (nazval je Zemljanité, já bych je přejmenoval na české Zemanité) přestal nakonec dělat praktickou činnost (i malířskou) a stal se tím tvůrcem evropského filozofického odkazu, který ještě ani nebyl celý vydán.

Konečně jej skuteční občané Evropy (Euronité) nalezli a začali uplatňovat. Sumprematismus je nadvláda čisté senzibility a z hlediska suprematistů objektivní přírodní jevy nemají význam. Zkráceně lze říci, že jakákoliv dialektická metoda (ve výtvarnu libovolná historická škola zobrazení) nijak neovlivňuje skutečnou hodnotu (ve výtvarnu uměleckého) díla.

Současným evropským suprematistům jde o nalezení a určení lidské životní cesty tak, aby si lidé uvědomili, že nová cesta je obtížná a namáhavá a lidé nesmí říkat: "Vše co jsme milovali, je ztraceno, před námi je jen bílá poušť EU s mrtvým ekonomickým černým čtvercem". Lidé by však měli vědět, že suprematistický výstup na vrchol konečné fáze EU je obtížný a namáhavý, ale rozhodně přináší výsledky, pokud nikdo nestojí stranou!

Obvyklé podoby věcí a vztahů musí Euronitům ustupovat stále více a více, každým krokem se vše vzdaluje do dáli, až konečně vše staré a zpátečnické včetně národa a vlastenectví (v Rusku je zbytečný zase jedinec) se stává neviditelným. Suprematismus je prost jakékoliv sociální nebo jiné materiální tendence. Každá sociální idea, jakkoliv malá i velká a významná se rodí z pocitu hladu, a proto evropský suprematismus dokáže staré evropské kapitálové trhy zvládnout fiskálním paktem s regulací a využitím eurovalů, bezedné ECB a nezničitelným paktem EMS. Ruský suprematismus přeměňuje Putina z jedince na nemožnost žít bez jeho principů. 

Chtěl bych vám názorně ukázat význam bezobsažnosti předmětů na dvou obrazech, které obsahují identické informace o konci demokracie. První je namalován evropským suprematismem a druhý odporně postaru naturalisticky. 

EU

Rusko