Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je na světě nejkrásnější!

Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je na světě nejkrásnější! Inu, ty bys byla nejkrásnější, kdybys ale trochu zhubla! Už víte? Ne? Tak napovím ještě – projímadla, zvracení, cvičení, diety, sebepoškozování, diety, zvracení, projímadla, cvičení. Už víte? Ne? Napovím do třetice – co nejméně jídla! Teď už musíte vědět!

Civilizační choroby? Epidemie? Daň moderní době? Mediální tlaky a další zrůdnosti? Modní průmysl a dvacetileté modelky s BMI 16,5? Tři slova – mentální anorexie a bulimie. Jsem přesvědčena, že každý, nebo téměř každý, kdo tenhle blog bude číst, ví alespoň okrajově, o co se jedná. Jsou to dvě jednotky, v něčem podobné, v nečem rozdílné. V jednom si ale jedna nezadá s druhou – ve své nevyzpytatelnosti, nebezpečnosti a zrůdnosti.

Mentální anorexie a mentální bulimie jsou dvěma diagnostickými jednotkami, o kterých se často hovoří a často píše. Dokáže si ale běžný člověk z dostupných informací vyfiltrovat ty, které jsou důležité pro něj a pro jeho nejbližší okolí? Kde je ten zlom mezi tím, že si mladá holka „hlídá váhu“ a mezi tím, že ta mladá holka už je nemocná?

Tyto dvě choroby mají společnou skutečnost, že postižený jedinec si rozličnými způsoby snaží regulovat tělesnou váhu. Metody, které nemocný používá, jsou pochopitelně patologické. Jedná se o přísné restriktivní diety, zneužívání laxativ, vyvolávání zvracení, nadměrné cvičení, v některých případech i sebepoškozování. Relativně často se vyskytuje u nemocných i abuzus alkoholu či návykových látek (drogy, hypnotika, anxiolytika). Společné oběma chorobám je pokřivené vnímání sebe sama a vlastního těla postiženým jedincem.

Jedinec postižený mentální anorexií se zpravidla snaží snížit tělesnou váhu a zpravidla se mu to i podaří. Rozhodne se, že vážit 58 kg při výšce 175 cm je prostě moc. Proč se tak rozhodne? O tom až příště. Drží tak přísnou dietu a i v rámci této přísné diety omezuje dále přísun kalorií. Časté jsou případy konzumace například jednoho jablka denně. Omezení energetického příjmu pak často kombinuje s nadměrným intenzivním cvičením. Někdy se uchyluje i k užívání laxativ.

Mentální bulimie je jednotkou s určitými odlišnostmi. Postižený taktéž vnímá „pokřiveným“ způsobem své vlastní tělo a svoje vlastní „já“, ale užívá odlišnější kompenzační mechanismy, než člověk postižený anorexií. Pro laickou veřejnost alespoň trošku se orientující, bulimie rovná se přejídání rovná se zvracení. Pravdou je, že u takového nemocného, se dostavují zpravidla epizody záchvatovitého přejídání (a to takového, o kterém se zdravému člověku ani nesní) a epizody sníženého příjmu kalorií z potravy. Po záchvatu přejedení se se zpravidla dostavují pocity viny, selhání a „deprese z toho, co jsem to zase udělal“. Následují kompenzační mechanismy. Cvičení, zneužívání laxativ a „oblíbená“ metoda zvracení. Přejedený bulimik (bulimička) si jednodušše vyvolá zvracení a obsahu přeplněného žaludku se tak „jednodušše“ zbaví. Hnusí se mu to a říká si, bylo to naposled. Ale zpravidla nebylo. Jsou případy bulimiků (bulimiček), kteří zvracejí i 6 a vícekrát denně.

Co má společného anorexie a bulimie? Zjednodušeně lze říci, že společný je zde problém vnímání vlastního těla a vlastního já (nemocný s normální váhou si připadá neskutečně obézní a domnívá se, že tato domnělá obezita je příčinou veškerých jeho problémů studijních, pracovních, rodinných, osobních, partnerských atd). Společný je také vážně narušený vztah k jídlu, resp. k vyváženému a normálnímu příjmu kalorií z potravy.

Značná část laické veřejnosti tyto postižené odsuzuje. Jsou to blázni, patří na psychiatrii, kdyby měli pevnou vůli, jedli by normálně a nezvraceli by a podobně. Jíst normálně není přeci žádný problém. Vždyť není tlustá, stačilo by jí zhubnout dvě tři kila a byla by to holka jako fík. Zásadní chyba. Léčba anorexie a bulimie není pouze otázkou vůle. Vůle uzdravit se je velice důležitá, ale není to univerzální recept na uzdravení se. Mentální anorexie a mentální bulimie jsou choroby s poměrně vysokou morbiditou a bohužel i mortalitou. Je zaznamenána řada případů, kdy anorektici na metabolických jednotkách intenzivní péče si vytrhali ze žil kanyly s parenterální výživou a zemřeli. Na celkové vyčerpání organismu, na selhání srdce, ledvin či multiorgánové selhání. Je spousta případů, kdy se nepodaří chorobu úplně vyléčit a postižený člověk se tak po zbytek života musí potýkat s určitými problémy a následky.

Anorexie a bulimie se nedá léčit doma u kuchyňského stolu nad talířem se svíčkovou a pěti knedlíky s výhružkami „budeš tu sedět tak dlouho, dokud to nesežereš!“. „Jestli to nesníš, zakážu ti to či ono“. Léčba anorexie a bulimie patří do rukou lékařů – psychiatrů, klinických psychologů, nutričních specialistů, internistů.

Obě choroby mohou závažným způsobem poškodit nejenom psychické ale i somatické zdraví pacientů. Hormonální, gynekologické obtíže, poruchy imunity, poruchy pasáže střev, ruptury jícnu, vznik žaludečních vředů, poruchy elektrolytické rovnováhy, choroby ledvin, selhání srdce. Méně závažnými, resp. život zřídka kdy ohrožujícími problémy, jsou lámavé nehty, vypadávání vlasů, zhoršení kvality pokožky, zhoršení zraku, zvýšená kazivost zubů. Po psychické stránce pacienti trpí úzkostmi, depresemi, podceňováním se, nenávistí sami k sobě a vlastnímu tělu, sebepoškozováním, dostavují se poruchy spánku, koncentrace, dochází ke ztrátě paměti. A ve výčtu přidružených komplikací somatických i psychických bych mohla pokračovat.

Jak poznáte, že Vy nebo Váš blízký má tento záludný problém? Jak dojde k tomu, že kde se vzala tu se vzala, je tu anorexie a Vaše patnáctiletá dcera snídá jednu mrkev a večeří jogurt s obsahem 0,01% tuku? Co stojí zatím, že Vaše dcera se po jídle zavírá v koupelně, odkud se ozývají nepříliš líbivé zvuky a její spotřeba zubních kartáčků podezřele vzrůstá? Jak je možné, že jste nakoupili na víkend, natlakovali lednici k prasknutí a ona je v neděli prázdná? Manžel si pozval kamarády na piknik? Co způsobuje to, že mnoho zejména dívek a žen podlehne tomuto „mámení“? Mají slabou vůli? Nejsou schopny mít rády samy sebe? Nejsou schopny žít samy se sebou? Nikoliv!

Co, jak, proč, kdy..............o tom zase příště.