Bílý dům nakonec schválil balík čítající $700 mld., který se nakonec rozrostl na více než $800 mld., z původních 3 stránek na více jak 400. Nepřímé kritice ho podrobila následná záchranná operace britské vlády, když Brown prohlásil: "Jde o něco jiného než o to, co udělali Američané". V Americe už vznikly úvahy, zda nebude třeba při dalším postupu využit i koncepce Britů - jde zřejmě o částečné znárodnění největších britských bank jako je např. HSBC.
Kabinet USA si ke schválení balíku gratuluje, ale veřejnost je velmi zneklidněna i celkovou nejistotou a chováním politiků. Jednou částí této koncepce je odkoupení „toxických“ obligací. To však jejich problém neřeší, ale pouze ho oddaluje, jak ostatně víme ze zkušeností naší konsolidační banky. Řada expertů se domnívá, že hrozba katastrofy trvá dál a není to jen záležitost psychologická. Zmíněné odkoupení jedovatých dluhopisů v USA problém skutečně jen odsouvá. Proč? Hodnoty rezidenčních nemovitostí totiž dál klesají a tím ohrožují i finanční instrumenty vázané na ceny nemovitostí a též finanční deriváty, obzvláště tzv. CDS (credit default swaps), což je produkt zajišťující splácení úvěru.
Aby se podařilo stabilizovat finanční trhy, je třeba najít přístup či metodu k zastavení příčiny poklesu cen rezidenčních nemovitostí. S jejich klesajícími cenami totiž klesá hodnota kapitálu jak domácností, tak finančních institucí, a tím hodnota cenných papírů podložených hypotékami. V roce 2008 zatím přišlo o přístřeší téměř 1 milion domácností. Ceny těchto nemovitostí klesly o 20% od svého vrcholu v roce 2006. 10 milionů nemovitostí má nyní nižší cenu než kolik je výše hypotéky. Mnozí experti tvrdí, že ke stabilizaci cenové hladiny musejí ceny klesnout o dalších 15%. Kladu si otázku: „Není náhodou příčinou hypoteční krize, že 43% amerických rodin ročně utratí více, než vydělá, 42% má finanční rezervy sotva na 3 měsíce a 52% Američanů žije od výplaty k výplatě?“ Místo existujícího záchranného balíku je proto možná k dispozici řada jiných koncepcí, které možná lépe řeší problém klesající ceny nemovitostí. To se však nezdá mnoha bankéřům. Nabízí se mj. možnost rekapitalizace bank. V roce 1992 byla tato metoda uplatněna ve Švédsku. Řešením jiným by mohly být vládní půjčky maximálně do $100.000 s pevnou a velmi nízkou úrokovou mírou např. 2% na 30 let.
Jsou hlasy, které volají po zavedení okamžitého moratoria na reality, ve kterých majitelé bydlí. Po jeho zavedení by bylo možné donutit banky k restrukturalizaci hypoték tak, aby byly dostupné majitelům určitých realit. Mnoha lidem vrtá v hlavě, proč selhání hypoték již nyní přivedlo k bankrotu instituce jako je Lehman Brothers, AIG apod. Na znárodnění F + F a na záchranu AIG vynaložila vláda $285 mld. Tato suma nemá nic společného s výše zmíněným balíkem $700, později $800 mld. Riziko podobných výdajů hrozí dál. O pravém důvodu jejich krachu se spekuluje. Na první pohled se může zdát, že tyto instituce byly pojištěny proti úpadku právě díky CDS. To je omyl. Tradiční pojištění je v USA předmětem přísného dozoru kontrolních orgánů, statutárních rezerv dostatečných ke krytí např. pojistných událostí. CDS nepodléhají žádným kontrolním orgánům. Regulovaly se sami prostřednictvím International Swap and Derivative Association, jejímiž členy jsou banky a finanční instituce. Od zavedení CDS se vedl marný boj o zavedení kontroly nad tímto finančním instrumentem. Wall Street tento zápas zatím vyhrával. CDS nemají nic společného s pojištěním. Uvolněná lavina bankrotujících hypoték a na ně navazujících „toxických“ cenných papírů pojištěných "pomocí" CDS se řítí do propasti. Např. AIG nebyla schopna poskytnout náhradu klientům, jištěným svými CDS. Nad síly AIG byl ovšem i pokles hodnoty vlastních investic a dalších závazků, včetně splácení krátkodobých úvěrů. Vláda musela AIG zachránit půjčkou $85 mld.
Dostupnost úvěrů a likvidita finančního systému se znovu neobnoví, jestliže se neobnoví důvěra v solventnost finančních institucí. Vzájemná nedůvěra krátkodobé půjčky např. mezi bankami výrazně podražila, nebo se vůbec neposkytují. Zmrazení úvěrů tak posílí lavinu bankrotů a hrozí katastrofou celé globální ekonomiky. Připomíná to scénář kolapsu finanční pyramidy. Toto se odehrává pár týdnů před americkými volbami, což zvyšuje pocit nejistoty, včetně pochybností o úspěšnosti právě schváleného záchranného balíku. Mnoho dalších domácností ztratí střechu nad hlavou. Již nyní mnozí experti v USA proto pracují na revizi záchranného balíku, mj. na zkrocení a regulaci CDS. Důraz je kladen na podstatu, tj. řešit trvající pokles nemovitostí, jehož konec může být v nedohlednu, a tím i na osud jiných propadů.
